Zákoník práce

§ 53 (1) Organizace může okamžitě zrušit pracovní poměr okamžitě jen výjimečně, a to pouze tehdy, a) byl-li pracovník pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nepodmíněně k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než jeden rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně šesti měsíců, b) porušil-li pracovník pracovní kázeň tak zvlášť hrubým způsobem, že jeho ponechání v organizaci do uplynutí výpovědní lhůty není možné z důvodu udržení nebo pro opětovné závažné porušení pracovní kázně v organizaci (§ 77 odst. 3 věta druhá), c) ohrozil-li pracovník bezpečnost státu a jeho setrvání v organizaci do uplynutí výpovědní lhůty doby není možné bez ohrožení řádného plnění úkolů organizace. (2) Organizace může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 15 dnů ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy zjistila důvod se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděla, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. O počátku a běhu 15denní měsíční lhůty platí obdobně ustanovení § 46 odst. 3 a 4. Vyžaduje-li si organizace k okamžitému zrušení pracovního poměru souhlas příslušného vyššího odborového orgánu (§ 59 odst. 3 4), nepočítá se do měsíční lhůty 15 dnů doba ode dne podání žádosti o udělení souhlasu do dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí tohoto orgánu. (3) Organizace nemůže okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou pracovnicí ani s pracovnicí nebo osamělým pracovníkem, pokud trvale pečují o dítě mladší než tři roky; může však s nimi, s výjimkou pracovnice na mateřské dovolené (§ 157 odst. 1), z důvodů uvedených v odstavci 1 rozvázat pracovní poměr výpovědí.