§ 105
změněno 1. 6. 1994 zákonem 74/1994 Sb.
§ 105 Dodatková dovolená, zvláštní dodatková dovolená a další dovolená (1) Pracovník Zaměstnanec, který pracuje v téže organizaci u téhož zaměstnavatele po celý kalendářní rok pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, má též nárok na dodatkovou dovolenou v délce jednoho týdne. Pracuje-li za těchto podmínek jen část kalendářního roku, přísluší mu za každých 22 takto odpracovaných dnů jedna dvanáctina dodatkové dovolené. (2) Vláda Československé socialistické republiky stanoví nařízením, kteří další pracovníci zaměstnanci konající práce zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé mají nárok na dodatkovou dovolenou, za jakých podmínek a v jaké délce. Federální ministerstvo Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou v dohodě s ministerstvy ministerstvem zdravotnictví republik druhy prací zvlášť obtížných nebo zdraví škodlivých a pracovišť a oblastí, kde jsou takové práce vykonávány; přitom může blíže určit okruh pracovníků zaměstnanců, jimž se dodatková dovolená poskytuje, a vymezit druh a rozsah podmínek, které odůvodňují její poskytování. (3) Vláda Československé socialistické republiky může stanovit nařízením, za jakých podmínek a v jaké délce mají nárok na zvláštní dodatkovou dovolenou a) pracovníci zaměstnanci se stálým pracovištěm pod zemí při těžbě nerostů, pokud odpracují směny stanovené těžebním režimem na sobotu, b) pracovníci organizací zaměstnanci zaměstnavatelů stavební výroby pracující na stavbách za zvlášť ztížených pracovních podmínek a v odloučení od rodin, c) další pracovníci zaměstnanci, kteří vykonávají mimořádně důležité práce pro ekonomický rozvoj společnosti, a pracovnice zaměstnankyně a osamělí pracovníci zaměstnanci pečující o více dětí. (4) Pracovníkům Zaměstnancům s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou podle § 85 odst. 2, popřípadě dalším pracovníkům zaměstnancům, jejichž práce podstatně závisí na povětrnostních vlivech, přísluší za každý týden dovolené čerpané v období s nižší potřebou práce další dovolená v trvání dvou dnů, nejvýše však jeden týden. Období s nižší potřebou práce stanoví pracovněprávním předpisem příslušný ústřední orgán.