§ 30
změněno 1. 6. 1994 zákonem 74/1994 Sb.
§ 30 (1) Pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, pokud nebyla v pracovní smlouvě výslovně určena doba jeho trvání, nebo jestliže v pracovní smlouvě nebo při její změně nebyly splněny podmínky uvedené v odstavcích 2 a 3. (2) Pracovní poměr na dobu určitou lze nelze sjednat s a) absolventy středních a vysokých škol, popřípadě dohodou účastníků prodloužit, nejdéle na tři roky. Opětovně lze pracovní poměr na dobu určitou sjednat pouze za podmínek stanovených v právním předpisu. Tato omezení se netýkají vedlejšího odborných učilišť a učilišť vstupujícími do pracovního poměru na dobu určitou práci odpovídající jejich kvalifikaci; absolventem se rozumí zaměstnanec, jehož celková doba zaměstnání v pracovním nebo obdobném poměru nedosáhla po úspěšném ukončení studia (§ 70bpřípravy) dvou let, přičemž se do této doby nezapočítává doba vojenské základní (náhradní) služby a civilní služby nahrazující tuto službu, doba mateřské a další mateřské dovolené a doba, po kterou zaměstnavatel podle § 127 odst. 2 omluvil nepřítomnost muže v práci, protože mu příslušel rodičovský příspěvek, b) mladistvými, c) zaměstnanci, o nichž to stanoví kolektivní smlouva, d) fyzickými osobami se ZPS a ZPS s TZP.31) (3) Vláda Československé socialistické republiky stanoví nařízením, Zákaz podle odstavce 2 neplatí v kterých případech pracovní poměr na dobu určitou a) lze sjednat, popřípadě prodloužit kdy fyzická osoba písemně požádá zaměstnavatele o sjednání pracovního poměru na dobu přesahující tři roky, b) lze sjednat opětovně, c) nelze sjednat určitou.