Zákoník práce

§ 37 Převedení na jinou práci (1) Organizace Zaměstnavatel je povinna povinen převést pracovníka zaměstnance na jinou práci, a) pozbyl-li pracovník zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy nebo sociálního zabezpečení dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci nebo ji nesmí konat pro onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném závazným posudkem příslušného orgánu hygienické služby nejvyšší přípustné expozice,5) b) koná-li těhotná žena nebo matka dítěte mladšího než devět měsíců práci, kterou nesmějí být tyto ženy zaměstnávány nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství nebo mateřské poslání, c) je-li to nutné podle lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy v zájmu ochrany zdraví jiných osob před přenosnými nemocemi, d) je-li to třeba podle pravomocného rozhodnutí soudu, e) je-li zaměstnanec pracující v noci na základě lékařského posudku uznán nezpůsobilým pro noční práci, f) požádá-li o to těhotná žena nebo matka dítěte mladšího než devět měsíců, která pracuje v noci. (2) Organizace Zaměstnavatel může převést pracovníka zaměstnance na jinou práci, a) dala dal-li pracovníku zaměstnanci výpověď z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. e) a f), b) bylo-li proti pracovníku zaměstnanci zahájeno trestní řízení pro podezření z úmyslné trestné činnosti spáchané při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ke škodě na majetku organizace zaměstnavatele, a to na dobu do pravomocného skončení trestního řízení, c) pozbyl-li pracovník zaměstnanec dočasně předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, avšak v tomto případě nejdéle celkem na 30 pracovních dnů v kalendářním roce. (3) Nelze-li dosáhnout účelu převedení podle předchozích odstavců převedením pracovníka zaměstnance v rámci pracovní smlouvy, může ho organizace zaměstnavatel převést v těchto případech i na práci jiného druhu, než byl sjednán v pracovní smlouvě, a to i kdyby s tím pracovník zaměstnanec nesouhlasil. (4) Organizace Zaměstnavatel může převést pracovníka zaměstnance i bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby na jinou práci, než byla sjednána, a) nemůže-li pracovník zaměstnanec konat práci pro prostoj (§ 129) nebo pro přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy, b) je-li to třeba k odvrácení živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo k zmírnění jejich bezprostředních následků. (5) Při převedení pracovníka zaměstnance na jinou práci je organizace povinna zaměstnavatel povinen přihlížet k tomu, aby tato práce byla pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci. (6) Organizace Zaměstnavatel je povinna povinen předem projednat s pracovníkem se zaměstnancem důvod převedení na jinou práci a dobu, po kterou má převedení trvat; byla-li pracovní smlouva uzavřena písemně a dochází-li převedením pracovníka zaměstnance k její změně, je organizace povinna zaměstnavatel povinen vydat mu písemné potvrzení o důvodu převedení na jinou práci a době jeho trvání, s výjimkou případů uvedených v odstavci 2 písm. c) a odstavci 4.