Zákoník práce

§ 61 (1) Dala Dal-li organizace pracovníku zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušila zrušil-li s ním neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a oznámil-li pracovník organizaci zaměstnanec zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnávala zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a organizace zaměstnavatel je povinna povinen poskytnout mu náhradu mzdy. Tato náhrada přísluší pracovníku zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil organizaci zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu organizace zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. (2) Přesahuje-li celková doba, za kterou by měla být pracovníku zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy, šest měsíců, může soud na žádost organizace její zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy za další dobu přiměřeně snížit, popřípadě náhradu mzdy pracovníku zaměstnanci vůbec nepřiznat; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl pracovník zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil. (3) Rozvázala Rozvázal-li organizace zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak pracovník zaměstnanec netrvá na tom, aby ho organizace zaměstnavatel dále zaměstnávala zaměstnával, platí, pokud se s organizací se zaměstnavatelem nedohodne písemně jinak, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, a) byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby, b) byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má pracovník zaměstnanec nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.