Zákoník práce

§ 6 (1) Pracovněprávní vztahy mezi zaměstnanci a cizozemskými zaměstnavateli na území České republiky, jakož i mezi cizinci pracujícími na území České republiky a tuzemskými zaměstnavateli se řídí zákoníkem práce, pokud právní předpisy o mezinárodním právu soukromém nestanoví jinak. (2) Pracovněprávní vztahy zaměstnanců mezinárodních zaměstnavatelů se sídlem Je-li zaměstnanec vyslán k výkonu práce na území jiného členského státu Evropských společenství nebo je-li zaměstnanec zaměstnavatele z jiného členského státu Evropských společenství vyslán k výkonu práce na území České republiky, zřízených mezinárodními smlouvami, vztahuje se řídí zákoníkem na něho úprava členského státu, ve kterém je práce konána, pokud tyto smlouvy nebo jiné mezinárodní smlouvy nestanoví jinak. (3 jde o a) Pracovněprávní vztahy zaměstnanců podniků se zahraniční majetkovou účastí2) délku pracovní doby a zaměstnavatelů s mezinárodním prvkem3 doby odpočinku, b) se sídlem délku dovolené na území České republiky se řídí zákoníkem práce zotavenou, pokud tito zaměstnanci nepracují c) minimální mzdu, minimální mzdové tarify a nemají bydliště na území téhož cizího státu; v tomto případě příplatky za práci přesčas, d) bezpečnost a ochranu zdraví při práci, e) pracovní podmínky žen a mladistvých a zaměstnanců pečujících alespoň o jedno dítě mladší než tři roky, f) rovné zacházení s muži a ženami a zákaz diskriminace. Věta první se pracovněprávní vztahy řídí právem rozhodným podle nepoužije, jsou-li nároky vyplývající z právních předpisů o mezinárodním právu soukromém členského státu Evropských společenství, z něhož byl zaměstnanec vyslán pro něho výhodnější. Výhodnost se posuzuje u každého pracovněprávního nároku samostatně. (43) Vláda může pro pracovněprávní vztahy zaměstnanců zaměstnavatelů uvedených v odstavci Odstavec 2 a podniků písm. c) se zahraniční majetkovou účastí stanovit nařízením odchylnou úpravu od zákoníku práce nepoužije, pokud jde o vznik, změny a skončení pracovního poměru, pracovní kázně, pracovní jestliže doba vyslání zaměstnance nepřesáhne celkově dobu jednoho měsíce v období posledních 12 měsíců od počátku vyslání. (4) Odstavec 2 písm. b) a dobu odpočinku c) se nepoužije, odměňování jestliže doba práce, pracovní volno s náhradou mzdy která je vyslaným zaměstnancem konána, náhrady výdajů nepřesáhne celkem dobu 22 dnů v souvislosti s výkonem práce, náhradu škody a odchylky období posledních 12 měsíců od pracovněprávních předpisů o zjišťování a používání průměrného výdělku počátku vyslání. (5) Odstavce 2 až 4 se nevztahují na zaměstnance orgánů státní správy.