§ 10
změněno 1. 1. 2003 zákonem 538/2002 Sb.
§ 10 (1) Obnova kulturní památky nebo její části, která je dílem výtvarného umění nebo prací uměleckých řemesel (dále jen „restaurování“), je souhrnem specifických výtvarných, umělecko-řemeslných a technických prací respektujících technickou a výtvarnou strukturu originálu. (2) Žádost o restaurování musí obsahovat: a) název, umístění a popis kulturní památky včetně rejstříkového čísla Ústředního seznamu, b) popis současného stavu památky s uvedením závad a příčin porušení, c) navrhovaný způsob restaurátorského zásahu, d) investora (organizace nebo občan), e) předpokládané celkové náklady a termín provedení, f) předpokládaný výsledek zásahu včetně požadavků na prezentaci. Žadatel o restaurování si může zpracování žádosti o restaurování zajistit u příslušné odborné organizace státní památkové péče. (3) V závazném stanovisku pro přípravu a realizaci restaurování podle § 14 odst. 1 a 2 zákona stanoví příslušný národní výbor orgán státní památkové péče podle povahy kulturní památky tyto základní podmínky: a) zpracování záměru restaurování, technického a technologického postupu, návrhu konečného výtvarného řešení a grafické podklady, b) provedení průzkumných a výzkumných prací a jejich dokumentaci, c) počet vyhotovení závěrečné restaurátorské zprávy včetně určení organizace státní památkové péče, které která bude předána odborné organizaci. (4) Pro restaurování se zpracovává závěrečná restaurátorská zpráva, která obsahuje: a) komplexní vyhodnocení průzkumných a výzkumných prací, b) dokumentaci provedeného restaurování, c) popis použitých technických a technologických postupů, d) popis použitých materiálů, e) nová zjištění o kulturní památce a pokyny pro další ochranný režim, f) fotodokumentaci jednotlivých fází restaurování a výsledného stavu, g) další dokumentaci podle povahy věci, h) předávací protokol a vyčíslení nákladů restaurování. (5) Podmínkou pro udělení povolení socialistickým organizacím k restaurování je jeho provádění osobami s odbornou způsobilostí, užívání ověřených technologií a materiálů a zpracování závěrečné restaurátorské zprávy. Za odbornou způsobilost se považuje ukončení studia v oboru restaurátorství výtvarných děl na příslušné vysoké nebo střední škole11) nebo vyučení v příslušném oboru včetně doplňujícího vzdělání a předepsané praxe.12) Odbornou způsobilost mají též osoby s úspěšnou praxí, které jsou vedeny v evidenci ministerstva kultury. Evidenci socialistických organizací, kterým bylo uděleno povolení k restaurování podle § 14 odst. 8 zákona, s odborně způsobilými osobami včetně jejich specializace vede ministerstvo kultury.