71
VYHLÁŠKA
ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky
ze dne 16. května 1973,
kterou se provádí zákon č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství
Ministerstvo zdravotnictví České socialistické republiky stanoví v dohodě s ministerstvem spravedlnosti České socialistické republiky podle § 7 zákona č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství, a podle § 11 odst. 3 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu:
V zájmu ochrany zdraví žen i zlepšení populačního vývoje je nutno při respektování významného postavení ženy v socialistické společnosti pečlivě posuzovat zdravotní a jiné důvody k umělému přerušení těhotenství a odpovědně rozhodovat o jeho povolení.
(1) Zdravotní důvody (indikace) k umělému přerušení těhotenství jsou stanoveny v příloze, která tvoří nedílnou součást této vyhlášky.
(2) Za jiné zvláštního zřetele hodné důvody k umělému přerušení těhotenství se považují okolnosti, které mohou vyvolat obtížné podmínky pro život ženy nebo jejích dětí, zejména:
(3) Z důvodů uvedených v odstavci 2 písm. e) až g) lze u vdaných žen bezdětných nebo s jedním dítětem povolit umělé přerušení těhotenství jen výjimečně.
(4) Z důvodů uvedených v odstavci 2 nelze povolit umělé přerušení těhotenství u cizích státních příslušnic, které nepobývají v ČSR dlouhodobě.
(1) Umělé přerušení těhotenství nelze povolit, brání-li tomu tyto zdravotní důvody (kontraindikace):
(2) Umělé přerušení těhotenství může být povoleno i při kontraindikacích, jestliže by pokračování těhotenství ohrozilo život ženy.
(3) Ženám, u nichž na základě serologického vyšetření je prokázáno nebo nelze vyloučit, že prodělaly zarděnky v prvních 12 týdnech těhotenství a toto vyšetření nebylo možno provést do konce 12. týdne těhotenství, lze povolit umělé přerušení až do konce 16. týdne těhotenství.
(4) Ženám, které mají nebo vychovávají nejméně 3 děti, je možno povolit umělé přerušení těhotenství, i když jim již bylo v posledních 12 měsících těhotenství uměle přerušeno, jestliže od jeho přerušení uplynulo alespoň 6 měsíců.
(5) Umělé přerušení těhotenství z důvodů genetických je možno povolit, i když těhotenství je starší 12 týdnů nebo i když v posledních 12 měsících bylo uměle přerušeno; nejpozději lze je však povolit do konce 24. týdne těhotenství a výjimečně u prokázaných těžkých nevyléčitelných poruch tělesného nebo duševního vývoje plodu do konce 26. týdne těhotenství.
(6) V případech, kdy k otěhotnění došlo v důsledku selhání intrauterinní antikoncepce nebo kdy těhotenství a porod může vést k podstatnému zhoršení tělesného nebo duševního zdraví ženy nebo k mimořádnému zhoršení sociální situace rodiny, se umělé přerušení těhotenství povolí, i když této ženě již bylo v posledních 12 měsících těhotenství uměle přerušeno.
Při posuzování, zda se má umělé přerušení těhotenství povolit, je třeba uvážit celkovou zdravotní a sociální situaci ženy a její rodiny a u žen, které dosud nerodily, zejména též možné nepříznivé následky pro jejich zdraví s ohledem na nebezpečí vzniku neplodnosti po prvém přerušení těhotenství.
(1) K rozhodování o umělém přerušení těhotenství zřizují okresní národní výbory a národní výbory jim na roveň postavené (dále jen „okresní národní výbory“) okresní interrupční komise. Podle potřeby mohou zřídit i více interrupčních komisí, a to zpravidla pro každou nemocnici s poliklinikou.
(2) K rozhodování o odvoláních proti rozhodnutím okresních interrupčních komisí zřizují krajské národní výbory a Národní výbor hlavního města Prahy (dále jen „krajské národní výbory“) krajské interrupční komise.
(3) Okresní a krajské interrupční komise jsou správními komisemi podle § 57 zákona o národních výborech.1)
(1) Okresní a krajské interrupční komise jsou tříčlenné.
(2) Okresní národní výbory volí pro každou okresní interrupční komisi
(3) Krajské národní výbory volí pro krajskou interrupční komisi
(4) Okresní a krajské národní výbory volí pro každého člena interrupční komise obdobným způsobem náhradníky.
Žena žádající o umělé přerušení těhotenství se obrátí na svého ošetřujícího ženského lékaře, který je povinen mimo jiné ji zvláště upozornit na možné škodlivé následky umělého přerušení těhotenství. Jestliže žena od své žádosti neupustí, poučí ji o dalším postupu a vydá jí doklad o zjištěném těhotenství.
Žena podá svou žádost s odůvodněním a potřebnými doklady interrupční komisi v okrese, kde má trvalý pobyt, popřípadě, kde je sídlo jejího pracoviště nebo školy, kterou navštěvuje.2) Nevyhoví-li komise žádosti o umělé přerušení těhotenství, poučí ženu o možnosti podat odvolání ke krajské interrupční komisi s tím, že použije-li této možnosti, musí tak učinit nejpozději do tří dnů ode dne oznámení rozhodnutí.
Žádosti i odvolání musí být projednány účelně a rychle tak, aby umělé přerušení těhotenství mohlo být provedeno do 14 dnů po oznámení rozhodnutí, nejpozději však před uplynutím 12 týdnů od počátku těhotenství, nejde-li o případy, kdy se umělé přerušení těhotenství může provést i po uplynutí 12 týdnů těhotenství (§ 3 odst. 3 a 5).
Interrupční komise přizve v případě potřeby ke svému jednání muže, který podle vyjádření ženy otěhotnění způsobil, a rodiče dívek, popřípadě chlapců mladších 18 let.
Za umělé přerušení těhotenství povolené z důvodů uvedených v § 2 odst. 2 stanoví interrupční komise k částečnému krytí ošetřovacích nákladů příplatek v částce od 200,- Kčs do 800,- Kčs. Od stanovení příplatku může být ve výjimečných případech upuštěno.3)
Těhotenství se uměle přerušuje na nemocničním ženském oddělení nemocnice s poliklinikou, jehož vedoucí je členem interrupční komise, popř. nemocnice s poliklinikou, kterou určí interrupční komise. V porodnici může být těhotenství uměle přerušeno jen tehdy, jsou-li tam vhodné podmínky.
Okresní a krajské interrupční komise provádějí za každý rok rozbory příčin, které vedou ženy k podání žádosti o umělé přerušení těhotenství, a projednávají s příslušnými orgány národních výborů opatření k odstranění těchto příčin.
Členové interrupční komise a všichni zúčastnění pracovníci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděli při projednávání žádosti o umělé přerušení těhotenství, s výjimkou případu, kdy žena projeví se sdělením takové skutečnosti souhlas; také s veškerou dokumentací o tom je nutno zacházet tak, aby tyto skutečnosti nebyly prozrazeny.
(1) O umělém přerušení těhotenství podává zdravotnické zařízení, kde bylo toto přerušení provedeno, hlášení na předepsaném tiskopise.4)
(2) Každý lékař, který zjistí, že u ošetřované ženy bylo těhotenství přerušeno jinak než způsobem stanoveným předpisy o umělém přerušení těhotenství, je povinen hlásit takový případ příslušným orgánům Veřejné bezpečnosti, pokud mu není známo, že hlášení již bylo podáno. Stejně postupuje v případech úmrtí na následky protiprávního přerušení těhotenství.
Zrušují se směrnice ministerstva zdravotnictví č. 28/1966 Věst. MZ, o postupu při umělém přerušení těhotenství.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Chlopenní vady, zejména stenóza mitrální a insuficience aorty s omezením výkonnosti srdce nebo takové, u kterých došlo před těhotenstvím k projevům oběhové slabosti, k infarktu plic, k emboliím do velkého oběhu nebo k akutnímu edému plic.
Akutní nebo evolutivní zánětlivá onemocnění srdeční (myokarditida, bakteriální endokarditida, evolutivní revmatismus).
Infarkty srdečního svalu.
Veškeré srdeční choroby, u nichž dochází do skončených 12 týdnů těhotenství k arytmiím (míhání nebo kmitání síní, kardiální synkopy), k žilnímu městnání nebo k cyanóze.
Vrozené srdeční vady s poruchou oběhu krevního, zejména vady s cyanózou a koarktace aorty se zřetelným přetlakem na horních končetinách.
Stavy po operaci srdce a velkých cév pro vrozené anebo získané srdeční vady, pokud nebylo dosaženo úplné korekce vady a normalizace hemodynamických poměrů.
Hypertenzní nemoc, hrozí-li orgánové změny s diastolickým tlakem 110 mm Hg a vyšším.
Varikózní komplex rozsáhlého stupně, postihující zvláště krajiny rodidel a dolní končetiny, s proběhlými ulceracemi a tromboflebitidami.
Kardiomyopatie se zvětšením srdce a patologickým EKG.
Plicní choroby s omezením respirační funkce (pulmonální insuficience, bronchiektázie, chronická bronchitida, emfyzém).
Chronické plicní infekce.
Chronická glomerulonefritida zejména se známkami aktivního zánětlivého procesu.
Chronická glomerulonefritida provázená nefrotickým syndromem nebo hypertenzním syndromem.
Pyelonefritida s omezením renálních funkcí.
Nefrotický syndrom.
Polycystické ledviny.
Geneticky podmíněné nefropatie (např. metabolické tubulární syndromy), každé onemocnění ledvin, které je spojeno s výrazným snížením renálních funkcí.
Krvácivé choroby, kde lze při porodu a šestinedělí očekávat závažné krvácení.
Veškeré hemoblastózy a hemoblastomy.
Dřeňové útlumy.
Hemolytické anémie.
Prokázané přenášení těžkých forem hemofilií nebo choroby Renduovy-Oslerovy-Weberovy.
Komplikovaná cholelitiáza (biliární cirhóza, choledocholitiáza, empyém žlučníku, cholangoitida, pankreatitida).
Recidivující pankreatitida, pankreatolitiáza.
Vředová nemoc.
Ulcerózní kolitida.
Stavy zjistitelné denutrice vyvolané chorobami trávicího ústrojí.
Chronické parenchymatózní choroby jater.
Stav po infekční žloutence do 2 let, nebo jsou-li známky poruchy funkce jaterní.
Nemoc Basedowova.
Struma s mechanickými následky zvláště retrosternální struma s kompresí krčních žil.
Hypertyreóza na základě doporučení odborného lékaře endokrinologa.
Hypofysární adenom s mechanickými následky, zejména s ohrožením zraku.
Hyperparathyreoidismus.
Diabetes mellitus: při oboustranném zatížení (diabetes obou rodičů nebo v obou rodinách); se sklonem k acidóze; špatně reagující na léčbu inzulínem; diabetes doprovázený některými komplikacemi, zejména cévními u juvenilních forem, při opětovaných potratech a úmrtí plodu v předchozím těhotenství.
Addisonova nemoc (po přípravě v odborném ústavu v prevenci addisonské krize).
Adenomy nadledvinek.
Ostatní endokrinopatie na základě vyšetření odborného ústavu.
V prvních dvanácti týdnech těhotenství přenosné na plod a způsobující jeho malformace a poruchy vývoje.
Arthritis urica.
Poruchy lipidového metabolismu.
Thesaurismózy.
Rozsáhlé břišní kýly, kýly brániční a hiátové, nesouhlasí-li žena s operací.
Postresekční syndromy po resekci žaludku a syndromy postcholecystektomické.
Opakující se ileózní stavy.
Chirurgicky léčené vrozené anomálie tlustého střeva a konečníku.
Rozsáhlé benigní nádory břišní a pánevní.
Stavy po výkonech na orgánech vnitřní sekrece.
Stavy po resekcích plic se snížením funkční kapacity plic.
Aktinomykóza plic a plicní abscesy.
Pokročilé organické změny periferních cév.
Pravá a nepravá arteriovenózní aneurysmata aorty a velkých cév nitrobřišních a končetinových.
Malformace mozkových cév anatomicky benigní.
Stavy po vynětí ledviny, nebo jestliže jedna ledvina chybí (agenezie) nebo je zakrnělá (hypoplazie) při funkční nedostatečnosti zbylé ledviny.
Cystóza ledvin.
Pyelonefritis s omezením renálních funkcí.
Hematurie z neznámé příčiny.
Nefrolitiáza oboustranná, i když konkrementy nejsou fixní a často z obou ledvin spontánně odcházejí - urátová urolitiáza.
Papilomatóza měchýře.
Hydronefróza.
Jiné závažné vývojové úchylky vedoucí ke snížení funkční schopnosti ledvin.
Deformace pánve poúrazové, při pánvi Chrobákově, při centrální luxaci kyčle. Symfyseolysis v anamnéze.
Skolióza bederní a hrudní páteře s deformacemi pánve.
Deformace pánve při kostní malacii a Morbus Paget.
Spondylolistéza.
Subluxace a jiné deformity kyčelního kloubu, popř. stavy po onemocnění Perthesově (nutno vzít v úvahu, zda se matka bude moci řádně starat o své dítě, když je sama těžko mobilní).
Oboustranná ankylóza kyčlí.
Deformační artróza kyčlí a lumbosakrální.
Stavy po rozsáhlých a komplikovaných zlomeninách dlouhých kostí a po zlomeninách intraartikulárních velkých kloubů.
Systémová onemocnění (jako osteopsathyrosis, Morbus Albers-Schönberg), i když je nemocí postižen jen otec, chondrodystrofia fetalis.
Osteomalacie.
Obrny břišních svalů po poliomyelitidě, zvláště jsou-li obrnou postiženy dolní končetiny.
Recidivující chronická osteomyelitida pánevních kostí.
Spastické obrny (Littleova nemoc).
Recidivující chronická osteomyelitida pánevních kostí a fistulující osteomyelitida jiné lokalizace.
Tumory kostí a kloubů a procesy jim podobné schopné malignizace nebo hrozící v důsledku své lokalizace patologickými zlomeninami.
Spondylarthritis ankylopoetica - Morbus Bechtěrev.
Polyarthritis progressiva. Při chronických polyartritidách je třeba přihlédnout zejména k průběhu nemoci, její aktivitě a ovlivnitelnosti léčbou, jakož i k funkční zdatnosti.
Chronická dna s pokročilými deformacemi a zvláště viscerálním (ledvinným) postižením.
Difúzní onemocnění pojiva (tzv. kolagenózy)
Všechny zhoubné nádory bez rozdílu lokalizace a stavy po jejich operativním odstranění nebo léčení zářením.
Tbc urologická:
Roztroušená skleróza mozkomíšní a jiné demyelinizační choroby (podle závažnosti stavu a obrazu choroby).
Paraplegie a těžké paraparézy dolních končetin z organické příčiny.
Nádory mozku, míchy a jejich obalů.
Parazitární onemocnění centrálního nervového systému.
Degenerativní a heredodegenerativní nemoci centrálního nervového systému (např. choroba Friedreichova, Pierre-Marieova, Wilsonova, Westphal-Strümpellova, amyotrofická laterální skleróza).
Všechny myopatie.
Dystrofické myotonie.
Choroba Huntingtonova.
Těžké formy cévních onemocnění a příhod mozkových a míšních.
Aneurysmata a intrakraniální cévní malformace.
Funikulární myelózy.
Encefalitidy, encefalomyelitidy a meningitidy v akutním stavu a těžší následné reziduální syndromy.
Myastenie.
Syringomyelie a syringobulbie.
Traumata mozku a míchy s výraznou ložiskovou symptomatologií včetně reziduálních stavů tohoto typu.
Athetosis duplex.
Primární atrofie mozečkové.
Dysbasia lordotica progressiva.
Familiární periodická obrna.
Těžší diskopatie bederní.
Těžké rezistentní neuralgie.
Epilepsie rezistentní na moderní medikamentózní léčbu.
Těžké formy dětské mozkové obrny.
Neurolues - neurotabes.
Těžké sekundární neurastenické syndromy.
Těžké neurovegetativní neurózy.
Těžké formy migrény s častými nezvládnutelnými záchvaty.
Všechny akutní a chronické intoxikace s postižením periferního nebo centrálního nervového systému.
Všechny ostatní nervové choroby, které se značně zhoršily v předcházejícím těhotenství.
Psychózy (schizofrenie s chronickým průběhem, generační psychózy s opětovnými atakami, maniomelancholie, paralysis progressiva).
Těžká psychopatie.
Těžší reaktivní psychická porucha s nebezpečím suicidia event. ověřená hospitalizací.
Těžká neuróza úzkostná a obsedantní.
Nervová heredofamiliární onemocnění s psychickými poruchami.
Oligofrenie.
Těžká psychopatie.
Závažné sexuální deviace.
Lues:
maligna seropositiva ve II. floridním stadiu;
manifesta u žen, které nesnášejí specifické léčení včetně antibiotik;
maligna III. stadia, zejména orgánová;
chorioiditis, atrofie optiku a změny akustiku luetické;
serorezistentní se syfilofobickými obavami o zdraví dítěte (relativní indikace po dohodě s psychiatrem).
Spondylitida luetická.
Rozsáhlé jizevnaté vředové změny v okolí genitálu a na hrázi při Morbus Nicolas Favre.
Pemfigus vulgaris, foliaceus, vegetans i typ Senear-Usher.
Erytrodermie.
Více let trvající svědivé choroby s psychopatickými stavy.
Sklerodermie difúzní.
Dermatomyositida akutní.
Mycosis fungoides.
Necrobiosis lipoidica diabeticorum.
Purpury zhoršující se během těhotenství.
Impetigo herpetiformis.
Ichtyózy těžšího stupně.
Keratosis palmaris et plantaris hereditaria.
Epidermolysis bullosa hereditaria.
Erythematodes acutus, event. acute disseminatus.
Xeroderma pigmentosum.
Morbus Bourneville-Pringle (Epiloia).
Dermatitis herpetiformis Duhring.
Stavy po těžkých popáleninách s jizevnatými a keloidními změnami na prsech a kolem genitálu.
Psoriasis pustulosa generalisata typ Zumbusch.
Morbus Recklinghausen.
Závažné, geneticky zakotvené dermatózy.
Všechna vážná rozsáhlá chronická kožní onemocnění.
Opakované atonické krvácení po porodu.
Opakované krvácení spojené s adherentní placentou, pro niž by bylo třeba provést manuální lysi.
Po dvou porodech ukončených císařským řezem.
Po operativní úpravě závěsného a podpůrného aparátu, má-li žena dvě živé děti.
Venter pendulus vzniklý diastázou přímých svalů po dvou porodech.
U syndromů semiletálních nebo vedoucích k nutnosti azylového ošetřování výjimečně i při riziku nižším.