Zákon, kterým se mění a doplňuje branný zákon

Čl. I

Branný zákon č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 121/1978 Sb.), se mění a doplňuje takto:

1. 1. § 1 odst. 1 zní:

   „(1) K obraně svobody a nezávislosti Československé socialistické republiky a ochraně jejího ústavního zřízení vytváří československý stát ozbrojené síly.“

1. 2. § 1 odst. 2 písm. b) zní:
   1. „b) bojovat za samostatnost, celistvost a jednotu státu a ústavní zřízení proti vnějším nepřátelům a plnit vojenské úkoly plynoucí ze spojeneckých závazků Československé socialistické republiky a“.

1. 3. § 1 odst. 2 písm. c) zní:
   1. „c) spolupůsobit při udržování bezpečnosti uvnitř státu v případě přímého násilného útoku proti ústavnímu zřízení Československé socialistické republiky.“.

1. 4. § 1 odst. 3 první věta zní: „Vojáků v činné službě smí být použito také při pohromách ohrožujících lidské životy nebo důležité hospodářské statky.“.
2. 5. § 5 odst. 3 zní:

   „(3) Ženám může být uložena odvodní a služební povinnost jen v době branné pohotovosti státu, pokud ji nepřevzaly dobrovolně.“.

1. 6. V § 8 odstavec 1 a označení odstavce 2 se vypouštějí.
2. 7. Za § 8 se vkládá nový § 9, který včetně nadpisu zní:

   㤠9

   Odkaz 㤠9

   Ústavní práva a svobody vojáků v činné službě

   (1) Výkon ústavou zaručených práv a svobod vojáků v činné službě může být omezen jen na základě zákona.

   (2) Vojákům v činné službě je zaručena svoboda projevu náboženského vyznání, včetně účasti na náboženských obřadech a umožnění vstupu do vojenských objektů duchovním státem uznaných církví, pokud tomu nebrání povinnosti při výkonu služby.

   (3) Vojákům v činné službě¹) s výjimkou vojáků povolaných na vojenské cvičení se po dobu výkonu této služby přerušuje členství a činnost v politických stranách a v politických hnutích.“.

   ¹) § 20 odst. 2 branného zákona.

1. 8. § 11 odst. 2 se vypouští.

   Dosavadní odstavce 3 a 4 se přeznačí na 2 a 3.

1. 9. V § 21 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

   „(2) Povinnost k základní (náhradní) službě jsou muži povinni plnit po dovršení věku 18 let, pokud ji nepřevzali dobrovolně.“.

   Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

1. 10. § 22 odst. 1 se doplňuje písmenem e), které zní:
   1. „e) osoby, které jsou podle pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu povinny civilní službou.“.

1. 11. § 24 zní:

   㤠24

   Odkaz 㤠24

   (1) U poslanců zákonnodárných sborů se vojenská činná služba odloží, případně se jejich vojenská činná služba přeruší na dobu, po kterou jsou poslanci zákonodárných sborů. Vojenské cvičení takto zameškané se promíjí. Ustanovení o promíjení neplatí, byl-li vyhlášen stav branné pohotovosti státu.

   (2) Odboroví funkcionáři se nepovolávají na vojenské cvičení a k výkonu základní služby po dobu trvání stávky nebo stávkové pohotovosti.

   (3) Funkcionáři politických stran a politických hnutí a kandidáti do zákonodárných sborů se nepovolávají na vojenské cvičení a k výkonu základní služby po dobu trvání volební kampaně až do skončení voleb.

   (4) U kandidátů do zákonodárných sborů se nástup vojenské činné služby odloží, popř. se jejich vojenská činná služba přeruší na dobu volební kampaně až do skončení voleb.“.

1. 12. V § 27 odst. 2 se slova „základní služba trvá 24 měsíců“ nahrazují slovy „základní služba trvá 18 měsíců“.
2. 13. V § 27 odst. 3 se slovo „měnit“ nahrazuje slovem „zkrátit“.
3. 14. V § 34 odst. 3 se za slova „v roce, kdy odklad končí“ vkládají slova „nebo v roce následujícím“.
4. 15. V § 46 odst. 1 se slova „ústavu a republikánskou státní formu a socialistické zřízení“ nahrazují slovy „nebo ústavní zřízení“.
5. 16. § 55 včetně nadpisu zní:

   㤠55

   Odkaz 㤠55

   Vystěhování

   V době mimořádných opatření potřebují osoby podléhající branné povinnosti k vystěhování povolení vojenské správy.“.

Čl. II

Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění branného zákona, jak vyplývá z pozdějších předpisů.

Čl. III

Zrušuje se § 29 odst. 2 a § 56 až 59 vládního nařízení č. 21/1958 Sb., jímž se provádí branný zákon.

Čl. IV