§ 1
Odkaz § 1Tento zákon upravuje
- a) daň z příjmů fyzických osob,
- b) daň z příjmů právnických osob.
75
PŘEDSEDA POSLANECKÉ SNĚMOVNY
vyhlašuje úplné znění zákona České národní rady ze dne 20. listopadu 1992 č. 586 Sb., o daních z příjmů, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem České národní rady ze dne 21. prosince 1992 č. 35 Sb., zákonem ze dne 25. února 1993 č. 96 Sb., zákonem ze dne 19. května 1993 č. 157 Sb., zákonem ze dne 10. července 1993 č. 196 Sb., zákonem ze dne 3. prosince 1993 č. 323 Sb. a zákonem ze dne 16. února 1994 č. 42 Sb.
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Tento zákon upravuje
(1) Poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou fyzické osoby (dále jen „poplatníci“).
(2) Poplatníci, kteří mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí.
(3) Poplatníci, kteří nemají na území České republiky bydliště ani se zde obvykle nezdržují, mají daňovou povinnost, která se vztahuje na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky (§ 22).
(4) Poplatníky obvykle se zdržujícími na území České republiky jsou ti, kteří zde pobývají alespoň 183 dní v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích s výjimkou těch, kteří zde pobývají za účelem studia nebo léčení. Započítává se každý započatý den pobytu, s výjimkou poplatníka, kterému ze zdrojů na území České republiky plynou příjmy ze závislé činnosti a hranice do České republiky překračuje denně nebo v dohodnutých časových obdobích jen za účelem výkonu této činnosti.
(5) Poplatníci s bydlištěm v zahraničí, kteří byli zahraničním subjektem vysláni jako odborníci (experti) se specifickými znalostmi za účelem poskytnutí odborné pomoci právnickým osobám se sídlem v tuzemsku nebo stálé provozovně (§ 22 odst. 2) a zdržují se v tuzemsku jen za účelem této odborné pomoci, jsou považováni za poplatníky s daňovou povinností vztahující se pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky.
(1) Předmětem daně z příjmů fyzických osob (dále jen „daň“) jsou
(2) Příjmem ve smyslu odstavce 1 se rozumí příjem peněžní i nepeněžní dosažený i směnou.
(3) Nepeněžní příjem se oceňuje cenou obvyklou v místě a v době plnění, a to podle jeho druhu a kvality, popřípadě jeho stavu a míry opotřebení, pokud tento zákon nebo zvláštní předpis nestanoví jinak.
(4) Předmětem daně nejsou
(1) Od daně jsou osvobozeny
(2) Osvobození příjmů uvedených v odstavci 1 písm. e) se nepoužije, pokud se poplatník tohoto osvobození vzdá oznámením správci daně, a to nejpozději ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, v němž byly tyto zdroje a zařízení uvedeny do provozu; osvobození se v uvedeném případě nepoužije ani při převedení vlastnických práv k těmto zdrojům a zařízením na dalšího vlastníka.
(1) Základem daně je částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi v kalendářním roce (dále jen „zdaňovací období“) přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud dále u jednotlivých druhů příjmů (§ 6 až 10) není stanoveno jinak.
(2) U poplatníka, kterému plynou ve zdaňovacím období souběžně dva nebo více druhů příjmů uvedených v § 6 až 10, je základem daně součet dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů s použitím ustanovení odstavce 1.
(3) Pokud podle účetnictví výdaje přesáhnou příjmy uvedené v § 7 a 9, je rozdíl ztrátou. O ztrátu se sníží úhrn dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až 10 s použitím ustanovení odstavce 1. Ztrátu nebo její část, kterou nelze uplatnit při zdanění příjmů ve zdaňovacím období, ve kterém vznikla, lze odečíst od úhrnu dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až 10 v následujících zdaňovacích obdobích podle ustanovení § 34.
(4) Příjmy plynoucí poplatníkovi neúčtujícímu v soustavě podvojného účetnictví v době 15 dnů před začátkem nebo v době 15 dnů po skončení zdaňovacího období, ke kterému hospodářsky patří, se považují za příjmy plynoucí v tomto zdaňovacím období. Jedná-li se prokazatelně o příjmy, které hospodářsky patří jak do uplynulého zdaňovacího období, tak do následujícího zdaňovacího období, považují se za příjmy toho zdaňovacího období, ke kterému je poplatník přiřadí. Při posuzování výdajů se postupuje obdobně. Příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky (§ 6) plynoucí poplatníkovi nejdéle 25 dnů po skončení zdaňovacího období, za které byly dosaženy, se považují za příjmy plynoucí v tomto zdaňovacím období. U poplatníka s příjmy podle § 7 a 9 se přihlédne i k zásobám pořízeným v kalendářním roce předcházejícím roku, v němž zahájil činnost. Totéž platí obdobně i pro jiné nezbytně vynaložené výdaje spojené se zahájením činnosti.
(5) Do základu daně se nezahrnují příjmy osvobozené od daně a příjmy, pro které je dále stanoveno, že se z nich daň vybírá zvláštní sazbou daně podle § 36 ze samostatného základu daně.
(6) O příjem zahrnutý do základu daně v předchozích zdaňovacích obdobích, který byl vrácen, se sníží základ daně ve zdaňovacím období, ve kterém k jeho vrácení došlo, za předpokladu, že pro jeho vrácení existuje právní důvod a vrácení příjmů není zachyceno v účetnictví poplatníka při zjištění základu daně (dílčího základu daně) podle § 7 a 9. Jedná-li se o částky uplatněné jako výdaj (náklad) v předchozích zdaňovacích obdobích, u kterých existuje právní důvod k jejich vrácení příjemcem, zvyšuje se o tyto částky základ daně ve zdaňovacím období, kdy k vrácení došlo, za předpokladu, že vrácení nebylo zachyceno v účetnictví poplatníka při zjišťování základu daně (dílčího základu daně) podle § 7 a 9.