§ 26
změněno 1. 10. 1964 zákonem 165/1964 Sb.
§ 26 Propuštění ze služebního poměru (1) Voják z povolání se propustí ze služebního poměru na vlastní žádost v požadované lhůtě, nebrání-li tomu ustanovení § 25 odst. 2 branného zákona a je-li lhůta propuštění v souladu s potřebami ozbrojených sil; není-li v souladu, propustí se nejpozději do konce výcvikového roku, byla-li žádost podána alespoň 3 měsíce před jeho ukončením. (2) Ze služebního poměru vojáka z povolání lze propustit vojáky, a) kteří vzhledem k věku a snížené tělesné zdatnosti nemohou již úspěšně konat zastávanou funkci a není pro ně v ozbrojených silách jiného zařazení, bude-li jim přiznán výsluhový starobní důchod, b) kteří byli uznáni vojenskou lékařskou komisí neschopnými k vojenské činné službě ze zdravotních důvodů, c) u nichž vojenská lékařská komise stanovila sníženou schopnost k vojenské činné službě ze zdravotních důvodů a pro něž není v ozbrojených silách jiného vhodného zařazení, d) pro něž není při organizačních změnách v ozbrojených silách jiného zařazení, e) kteří byli z morálně politických nebo odborných důvodů zhodnoceni jako nevyhovující, f) jejichž další ponechání v poměru vojáka z povolání by bylo na újmu důležitých vojenských nebo jiných státních zájmů. (3) Voják z povolání, který má být propuštěn ze služebního poměru podle odstavce 2 písm. a) až e), musí být o propuštění vyrozuměn nejméně 3 měsíce předem, není-li oboustrannou dohodou stanoveno jinak. (4) Propuštění podle odstavce 2 písm. f) navrhují komise zřízené ministrem národní obrany a ministrem vnitra.