Vyhláška federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj o experimentálním ověřování ve výstavbě

§ 1

(1) Tato vyhláška stanoví pravidla, postup a náležitosti experimentálního ověřování ve výstavbě a působnost a postup orgánů a organizací při jeho uplatňování a provádění v případech, kdy na úhradu nákladů i vícenákladů spojených s experimentálním ověřováním jsou poskytovány prostředky ze státních rozpočtů.¹)

(2) Ustanovení vyhlášky se nevztahují na ověřování, které tvoří nezbytnou součást nebo samostatnou etapu řešeného úkolu rozvoje vědy a techniky,²) a uskutečňuje se tedy mimo oblast investiční výstavby.

§ 2

Experimentální ověřování ve výstavbě

Experimentální ověřování ve výstavbě (dále jen „stavební experiment“) je ověřování výsledků rozvoje vědy a techniky a zjišťování kvality, funkce a efektivnosti stavebních částí³) nebo jejich součástí na experimentálních stavbách, které nelze provést jinak než při realizaci nebo provozu (užívání) těchto staveb.

§ 3

Experimentální stavba

(1) Experimentální stavbou je stavba, na které se provádí stavební experiment.

(2) Experimentální stavba musí odpovídat všem předpisům platným pro investiční výstavbu. Od těchto předpisů se lze odchýlit, jen pokud je to pro účel sledovaný stavebním experimentem nutné a jestliže zároveň orgány, oprávněné povolovat výjimky z příslušných předpisů, to povolí po projednání a stanovení rozsahu nezbytných zkoušek a opatření potřebných k zajištění bezpečnosti života a zdraví lidí, bezpečnosti práce a technických zařízení a ochrany věcí.

(3) Na experimentální stavby se nevztahují předpisy o lhůtách výstavby⁴) a pro stavební experiment neplatí ustanovení § 11 vyhlášky č. 162/1970 Sb., o některých opatřeních v bytové výstavbě.

§ 4

Předmět stavebního experimentu

(1) Předmětem stavebního experimentu mohou být:

1. a) stavební konstrukce, jejich prvky a soustavy, technická zařízení, jejich prvky a soustavy a stavební materiály, u nichž se ověřují zejména technické, ekonomické a užitné vlastnosti, výkony a funkce, spolehlivost a trvanlivost, způsoby provádění apod.;
2. b) stavební části staveb, u nichž se ověřují účelové funkce.

(2) Předmětem stavebního experimentu nemohou být:

1. a) stavební konstrukce, jejich prvky a soustavy, technická zařízení, jejich prvky a soustavy a stavební materiály, které se při stavbě obvyklým způsobem vyrábějí, nebo u nichž se práce s nimi souvisící obvyklým způsobem provádějí anebo které je možno dostatečně ověřit laboratorně;
2. b) stavební části staveb, jejichž účelové funkce mohou být dostatečně prokázány projektovým řešením.

(3) Stavební experiment se nesmí provádět na bytových stavbách, jejichž investory jsou družstva nebo občané.

§ 5

Druhy stavebních experimentů

(1) Podle podkladů pro stavební experiment, odpovídajících stupni znalosti jednotlivých předmětů experimentu a časové fázi přípravy hromadné výroby nebo výstavby, ve které je nutno stavební experiment provádět, se pro účely plánu experimentálního ověřování ve výstavbě rozeznávají tyto druhy stavebních experimentů:

1. a) výzkumný, jde-li o ověření výsledků vědy a techniky před zavedením hromadné výroby nebo výstavby,
2. b) testovací, jde-li o ověření kvality stavebních částí staveb při zavádění hromadné výroby,
3. c) prototypový, jde-li o upřesnění a doplnění údajů, zejména technických, ekonomických a organizačních při zavádění hromadné výstavby.

(2) S výzkumným stavebním experimentem jsou spojeny povinnosti uvedené v § 8 odst. 4 této vyhlášky.

§ 6

Účel stavebních experimentů

Výsledky stavebních experimentů jsou podkladem zejména pro:

1. - vypracování, zpřesnění nebo úpravy příslušných technických regulativů, zvláště technických norem, výsledných nástrojů typizace,⁵) technických normativů (standardů) staveb, popř. dalších regulativů v oblasti výroby, provádění a údržby staveb,
2. - rozhodnutí o zavedení hromadné výroby a výstavby,
3. - určení rozvoje materiálně výrobní základny pro výstavbu a progresivních směrů v rozvoji stavění.

§ 7

Nositelé stavebních experimentů

(1) Stavební experiment řídí ústřední orgán státní správy příslušný podle odvětví, popřípadě s jeho souhlasem krajský národní výbor (dále jen „nositel stavebního experimentu“).

(2) Nositeli stavebních experimentů jsou orgány

1. a) dodavatelské, jestliže mají být ověřovány převážně předměty podle § 4 odst. 1 písm. a),
2. b) investorské, jestliže mají být ověřovány převážně předměty podle § 4 odst. 1 písm. b).

(3) Nositel stavebního experimentu rozhoduje o jeho uskutečnění, jsou-li dány všechny ostatní podmínky pro ně předepsané.

§ 8

Organizace odpovědné za stavební experiment

(1) Organizací odpovědnou za stavební experiment (dále jen „odpovědná organizace“) je:

1. a) dodavatelská organizace, popřípadě jí nadřízený orgán středního článku řízení (generální ředitelství), jde-li o stavební experiment podle § 4 odst. 1 písm. a);
2. b) investorská organizace, popřípadě jí nadřízený orgán středního článku řízení, jde-li o stavební experiment podle § 4 odst. 1 písm. b).

(2) Organizaci odpovědnou za stavební experiment určuje nositel stavebního experimentu (§ 7).

(3) Vedle činností uvedených v jednotlivých ustanoveních této vyhlášky odpovědná organizace zabezpečuje rozbory, úhrady a evidenci faktur na náklady a vícenáklady vzniklé stavebním experimentem. Odpovědná organizace vykonává ještě další činnosti, které stanoví nositel stavebního experimentu po dohodě s příslušným ministerstvem financí.

(4) V případě výzkumného stavebního experimentu podle § 5 odst. 1 písm. a) jsou výzkumné a vývojové organizace povinny, pokud jde o předměty jimi řešené, provádět pro odpovědnou organizaci za úhradu veškeré činnosti, které jsou odpovědné organizaci touto vyhláškou předepsány, jestliže je odpovědná organizace o to požádá.

§ 9

(1) Stavební experimenty se uskutečňují podle plánu experimentálního ověřování ve výstavbě v návaznosti na úkoly rozvoje vědy a techniky v souladu s vývojem potřeb investiční výstavby a v rámci státních a hospodářských plánů investiční výstavby.

(2) Metodiku sestavení plánu experimentálního ověřování ve výstavbě stanoví federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj v dohodě s ministerstvem výstavby a techniky České socialistické republiky a ministerstvem výstavby a techniky Slovenské socialistické republiky v souladu s Jednotnými metodickými pokyny pro vypracování státních a hospodářských plánů.

§ 10

Pojem a účel experimentálního úkolu

(1) Experimentální úkol vymezuje a odůvodňuje požadavky na přípravu a provedení stavebního experimentu, určuje experimentální stavbu, dobu experimentování a předpokládané výsledky stavebního experimentu.

(2) Experimentální úkol se zpravidla zpracovává současně s projektovým úkolem.

§ 11

Vypracování experimentálního úkolu

(1) Výchozím podkladem pro zpracování experimentálního úkolu je zpravidla experimentální studie, která odůvodňuje účel stavebního experimentu.

(2) Vypracování návrhu experimentálního úkolu zajišťuje orgán (organizace), který požaduje nebo navrhuje provedení stavebního experimentu. Zpracovatelem experimentálního úkolu může být pouze orgán (organizace) odborně kvalifikovaný.

(3) Návrh experimentálního úkolu je podkladem pro ověření nutnosti, technické reálnosti a efektivnosti stavebního experimentu.

(4) Návrh experimentálního úkolu musí být před schválením dohodnut s investorem (popřípadě s provozovatelem - uživatelem), na jehož stavbě má být stavební experiment prováděn. Na podkladě návrhu experimentálního úkolu musí být také s dodavateli dohodnuta možnost zajištění dodávek pro stavební experiment.

§ 12

Obsah experimentálního úkolu

Experimentální úkol obsahuje vždy:

1. a) název a místo experimentální stavby (§ 3);
2. b) název a sídlo odpovědné organizace (§ 8);
3. c) vymezení předmětů stavebního experimentu (§ 4), vícenákladů spojených se stavebním experimentem a nákladů na jeho vyhodnocení; přitom se u každého předmětu stavebního experimentu uvede vždy
   1. - návaznost na úkoly rozvoje vědy a techniky,
   2. - zdůvodnění nutnosti stavebního experimentu,
   3. - stanovení technických, ekonomických a užitných vlastností, výkonů a funkcí, spolehlivosti a trvanlivosti, způsobů provádění apod., které se mají ověřit,
   4. - využití výsledků stavebního experimentu (§ 6),
   5. - rozsah v měrných jednotkách s rozborem vícenákladů spojených se stavebním experimentem a s rozborem nákladů na jeho vyhodnocení,
   6. - lhůta pro experimentální užívání experimentální stavby;

1. d) přehled základních plánovacích údajů pro jednotlivé fáze stavebního experimentu (§ 14);
2. e) doklady o výsledcích projednání podle § 3 odst. 2 a § 11 odst. 4.

§ 13

Schvalování experimentálního úkolu

(1) Experimentální úkol schvaluje nositel stavebního experimentu (§ 7).

(2) Nositel stavebního experimentu může schválení experimentálního úkolu přenést na orgán středního článku řízení se souhlasem

1. - federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj, je-li nositelem federální ústřední orgán,
2. - ministerstva výstavby a techniky České socialistické republiky nebo ministerstva výstavby a techniky Slovenské socialistické republiky, je-li nositelem ústřední orgán České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky.

(3) Schvalovací pravomoc nemůže být přenesena na odpovědnou organizaci (§ 8).

(4) Orgán oprávněný ke schválení projektového úkolu⁶) schvaluje projektový úkol experimentální stavby za účasti odpovědné organizace a vydá souhlas k provedení stavebního experimentu nebo jej odmítne.

(5) Schválený projektový úkol a schválený experimentální úkol jsou podkladem pro vypracování projektové dokumentace experimentální stavby. Schválený experimentální úkol je hlavním podkladem pro zařazení stavebního experimentu do návrhu plánu experimentálního ověřování ve výstavbě.