účinné od 1. 8. 196882
účinné od 1. 8. 1968ZÁKON
účinné od 1. 8. 1968ze dne 25. června 1968
účinné od 1. 8. 1968o soudní rehabilitaci
účinné od 1. 8. 1968Odčinění křivd, k nimž v minulosti došlo porušováním zákonnosti na úseku trestního soudnictví, je základním předpokladem pro obnovení obecné a plné důvěry v socialistickou zákonnost a spravedlnost. Zejména je třeba, aby se urychleně dostalo plné rehabilitace občanům, kteří byli odsouzeni a potrestáni jako škůdci socialismu, ač se na zájmech socialistické společnosti trestnou činností neprovinili.
účinné od 1. 8. 1968Nelze však odstraňovat akty revoluční zákonnosti, oslabovat či dokonce popírat socialistický právní řád. Rehabilitace nemůže se týkat nepřátel socialistické výstavby, kteří trestnými činy proti republice nebo jinou trestnou činností porušili platné zákony a byli podle nich právem potrestáni.
účinné od 1. 8. 1968Aby byl pro urychlenou rehabilitaci na podkladě těchto zásad dán vyhovující právní podklad, usneslo se Národní shromáždění Československé socialistické republiky na tomto zákoně:
účinné od 1. 8. 1968Účelem zákona je umožnit rychlé přezkoumání případů osob protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení, odstranit přímo ze zákona některé nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a vyvodit ze zjištěných nezákonností důsledky proti osobám, které se na nich podílely.
účinné od 1. 8. 1968Podle tohoto oddílu se přezkoumávají odsuzující rozsudky v trestních věcech, v nichž v původním řízení rozhodoval v prvním stupni
účinné od 1. 8. 1968(1) Přezkumné řízení konají v prvním stupni zvláštní senáty krajských a vyšších vojenských soudů, ve druhém stupni zvláštní senáty Nejvyššího soudu.
účinné od 1. 8. 1968(2) Rozsudky ve věcech krajského soudu přezkoumává zvláštní senát krajského soudu, rozsudky ve věcech vyššího vojenského soudu zvláštní senát vyššího vojenského soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Neexistuje-li už tento soud, rozhoduje zvláštní senát zřízený u toho krajského, popřípadě vyššího vojenského soudu, v jehož obvodě měl zaniknuvší soud své sídlo.
účinné od 1. 8. 1968(3) Rozsudky ve věcech bývalého státního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu jako soudu prvního stupně přezkoumává zvláštní senát krajského soudu, a šlo-li o osobu podléhající pravomoci vojenských soudů, zvláštní senát vyššího vojenského soudu, který by byl podle nyní platných předpisů pro věc příslušný, popřípadě jemuž podléhá nižší soud, který by byl pro věc podle nyní platných předpisů příslušný.
účinné od 1. 8. 1968(1) Zvláštní senáty krajských a vyšších vojenských soudů rozhodují ve sboru tří soudců zvlášť pro tuto funkci volených.
účinné od 1. 8. 1968(2) Zvláštní senáty Nejvyššího soudu rozhodují ve sboru pěti soudců zvlášť pro tuto funkci volených.
účinné od 1. 8. 1968(1) Řízení se zahajuje na návrh odsouzeného, jeho příbuzných v pokolení přímém, jeho sourozence, osvojitele, osvojence, manžela nebo druha. Je-li odsouzený zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může podat návrh též jeho zákonný zástupce, a to i proti vůli odsouzeného.
účinné od 1. 8. 1968(2) Návrh může podat též prokurátor.
účinné od 1. 8. 1968(3) Osoba, která návrh podala, může jej výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě. Návrh podaný jinou oprávněnou osobou lze vzít zpět jen s výslovným souhlasem odsouzeného. O způsobu úhrady nákladů řízení v tomto případě rozhodne soud.
účinné od 1. 8. 1968(4) Dozví-li se soud ze své úřední činnosti o okolnosti, která by mohla odůvodnit návrh na zahájení řízení, uvědomí o tom odsouzeného, a není-li to možné, jinou osobu oprávněnou podat návrh, vždy však též prokurátora.
účinné od 1. 8. 1968Návrh lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.
účinné od 1. 8. 1968(1) Zmešká-li oprávněná osoba z důležitých důvodů lhůtu k podání návrhu na zahájení řízení, může požádat o navrácení lhůty do jednoho měsíce od pominutí překážky, nejpozději však do dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona.
účinné od 1. 8. 1968(2) O navrácení lhůty rozhodne zvláštní senát, jemuž přísluší konat přezkumné řízení.
účinné od 1. 8. 1968Zvláštní senát rozhoduje zásadně ve veřejném zasedání. V neveřejném zasedání lze jen zamítnout návrh podaný opožděně nebo neoprávněnou osobou, návrh ve věci, na niž se zákon nevztahuje, nebo opakovaný návrh ve věci, která už byla podle tohoto oddílu přezkoumána.
účinné od 1. 8. 1968Účast prokurátora je ve veřejném i neveřejném zasedání povinná.
účinné od 1. 8. 1968(1) Ve veřejném zasedání musí mít obviněný obhájce.
účinné od 1. 8. 1968(2) Náklady obhajoby hradí stát,
účinné od 1. 8. 1968(1) Organizace uvedené v § 4 odst. 1 trestního řádu a organizace Svazu protifašistických bojovníků mohou k veřejnému zasedání vyslat zvoleného zástupce, aby jménem organizace vykonával společenskou obhajobu.
účinné od 1. 8. 1968(2) Společenský obhájce je oprávněn se zúčastnit všech úkonů, jichž se může zúčastnit obhájce. Jinak pro rozsah jeho oprávnění platí obdobně § 183 odst. 2 a 3 trestního řádu.
účinné od 1. 8. 1968Veřejné zasedání, o němž byl obviněný řádně vyrozuměn, lze konat i v jeho nepřítomnosti, pokud je možno věc spolehlivě rozhodnout i bez jeho účasti. Nelze-li obviněnému doručit vyrozumění o veřejném zasedání, stačí je doručit obhájci.
účinné od 1. 8. 1968(1) Je-li pro rozhodnutí třeba některé skutečnosti předem objasnit, provede potřebné šetření předseda senátu; může jím pověřit též jiného člena senátu nebo o ně požádat vyšetřovatele prokuratury, a jde-li o jednotlivé úkony menší závažnosti, i jiné orgány. Obhájce má právo zúčastnit se došetřovacích úkonů.
účinné od 1. 8. 1968(2) Všechny státní orgány, společenské i hospodářské organizace jsou povinny na požádání předložit zvláštnímu senátu potřebný písemný materiál a vyhovět i jiným jeho dožádáním. Nemohou se přitom dovolávat povinnosti zachovat státní, služební nebo hospodářské tajemství, pokud jde o okolnosti, které souvisí s původním trestním řízením.
účinné od 1. 8. 1968Na výslech svědka v přezkumném řízení se nevztahují ustanovení § 99 odst. 1 a 2 trestního řádu o zákazu výslechu, pokud jde o okolnosti, které souvisí s původním trestním řízením. To neplatí pro výslech obhájce.
účinné od 1. 8. 1968(1) Shledá-li senát, že přezkoumávané rozhodnutí je vadné proto, že
účinné od 1. 8. 1968zruší rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je vadné, a rozhodne sám ve věci rozsudkem.
účinné od 1. 8. 1968(2) Nedůvodný návrh zamítne usnesením.
účinné od 1. 8. 1968(1) Při novém rozhodnutí nelze obviněnému uložit přísnější trest, než jaký mu byl uložen v původním rozhodnutí.
účinné od 1. 8. 1968(2) Jestliže důvod, z něhož soud rozhodl ve prospěch některého obviněného, prospívá dalšímu obviněnému, rozhodne senát vždy též v jeho prospěch.
účinné od 1. 8. 1968(1) Přezkumnému řízení nepřekáží smrt obviněného. Trestní stíhání nelze po zrušení přezkoumávaného rozsudku zastavit proto, že obviněný zemřel.
účinné od 1. 8. 1968(2) Nebyla-li podle výsledků přezkumného řízení vina prokázána, je nutno po zrušení vadného rozsudku obviněného obžaloby zprostit. Došlo-li po zrušení vadného rozsudku k zastavení trestního stíhání v důsledku promlčení nebo amnestie, může obviněný do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo usnesení o zastavení oznámeno, požádat, aby se v řízení pokračovalo. Pro další řízení pak platí přiměřeně § 227 trestního řádu.
účinné od 1. 8. 1968Byl-li přezkoumávaný rozsudek jako vadný zrušen, doba od jeho právní moci do právní moci zrušovacího rozhodnutí se do promlčecí doby nezapočítává.
účinné od 1. 8. 1968(1) Proti rozsudku je přípustné odvolání, o němž rozhoduje podle ustanovení hlavy šestnácté trestního řádu zvláštní senát Nejvyššího soudu.
účinné od 1. 8. 1968(2) Proti usnesení o zamítnutí návrhu na zahájení přezkumného řízení i proti usnesení podle § 15 odst. 2 je přípustná stížnost, o níž rozhoduje podle hlavy sedmé trestního řádu zvláštní senát Nejvyššího soudu.
účinné od 1. 8. 1968(1) Občan, jehož návrh byl v přezkumném řízení shledán důvodným, má nárok, aby rozhodnutí nahrazující původní rozsudek bylo vhodným způsobem zveřejněno.
účinné od 1. 8. 1968(2) O způsobu zveřejnění rozhodne po slyšení dotčeného občana předseda senátu.
účinné od 1. 8. 1968(3) Náklady spojené se zveřejněním hradí stát.
účinné od 1. 8. 1968Ve věcech nepodléhajících přezkumnému řízení podle oddílu druhého tohoto zákona a ve kterých byl v době od 1. ledna 1948 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona vydán odsuzující rozsudek pro některý z trestných činů proti republice podle prvé hlavy zvláštní části trestního zákona, pro trestný čin ohrožení hospodářského tajemství podle § 122, ohrožení služebního tajemství podle § 173, násilí proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci podle § 196, 197, hanobení národa, rasy a přesvědčení podle § 198 nebo šíření poplašné zprávy podle § 199 tr. zák., popřípadě pro obdobné trestné činy podle zákonů dříve platných anebo pro trestný čin neoznámení nebo nepřekažení uvedených trestných činů nebo nadržování k nim,
účinné od 1. 8. 1968Ze zákona jsou neplatná:
účinné od 1. 8. 1968Byl-li ve věcech uvedených v § 2 tohoto zákona zrušen odsuzující rozsudek a obviněný obžaloby plně zproštěn, jsou ze zákona neplatné rozsudky odsuzující obviněného pro trestné činy spáchané během výkonu trestu odnětí svobody odpykávaného na podkladě zrušeného rozsudku, pokud nejde o trestný čin, který měl za následek smrt, těžkou újmu na zdraví nebo škodu velkého rozsahu.
účinné od 1. 8. 1968(1) O tom, zda jde o rozhodnutí neplatné, rozhodne soud na návrh, který mohou podat osoby uvedené v § 5 odst. 1 a 2.
účinné od 1. 8. 1968(2) Návrh je třeba podat do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona, a jde-li o rozhodnutí podle § 23, kde ke zproštění nebo zastavení stíhání dojde po účinnosti tohoto zákona, do jednoho roku od právní moci nového rozhodnutí.
účinné od 1. 8. 1968(1) Příslušným k řízení podle § 22 je okresní soud, v jehož obvodu osoba, jíž se rozhodnutí týká, má nebo posledně měla svoje bydliště; příslušným k řízení podle § 23 je soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
účinné od 1. 8. 1968(2) Rozhodnutí, jímž se návrhu vyhovuje, lze učinit i v neveřejném zasedání.
účinné od 1. 8. 1968(1) Ze zákona se zahlazují odsouzení osob odsouzených pro trestné činy podle § 133, 135 a 136 trestního zákona č. 86/1950 Sb. souvisící s provozem jejich zemědělského nebo živnostenského podniku.
účinné od 1. 8. 1968(2) Ze zákona se ruší ve věcech uvedených v odstavci 1 výrok o vedlejším trestu propadnutí jmění v části týkající se majetku, který může být osobním vlastnictvím nebo v osobním užívání.
účinné od 1. 8. 1968(1) Nárok na odškodnění zahrnuje:
účinné od 1. 8. 1968(2) Náhrada v celém rozsahu se poskytuje jen tehdy, byl-li obviněný zcela zproštěn obžaloby. Dojde-li jen k částečné změně, poskytne se náhrada jen se zřetelem k rozdílu mezi tresty vykonanými na základě původního rozsudku a tresty uloženými v novém řízení.
účinné od 1. 8. 1968(3) Náhrada se poskytuje i v případech zrušení rozhodnutí ze zákona. V případech uvedených v § 22 písm. c) se náhrada poskytne jen za dobu, o kterou vykonaný trest odnětí svobody přesáhl horní hranici sazby stanovené na dotyčný přestupek ve zvláštní části trestního zákona správního č. 88/1950 Sb.
účinné od 1. 8. 1968(1) Pro účely důchodového zabezpečení se doba vazby a výkonu trestu odnětí svobody občana, který byl podle tohoto zákona zcela zproštěn obžaloby, posuzuje jako doba pokračování v zaměstnání (pracovní činnosti), jež občan konal před vzetím do vazby (nástupem trestu), pokud se tato doba nezapočítává jako doba zaměstnání již podle předpisů o sociálním zabezpečení. Stejně se posuzuje část doby výkonu trestu, po kterou byl trest vykonán neoprávněně, jestliže se podle tohoto zákona zruší odsuzující rozsudek jen zčásti.
účinné od 1. 8. 1968(2) Jestliže občan v době nezákonného výkonu trestu vykonával práce, které by odůvodňovaly zařazení zaměstnání do I. (II.) pracovní kategorie, posuzuje se výkon těchto prací jako výkon zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie.
účinné od 1. 8. 1968(3) Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně pro zápočet doby, po kterou občan v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní činnost); při výpočtu průměrného měsíčního výdělku (pracovní odměny) se nehledí k této době a je-li to pro občana výhodnější, ani k době, po kterou nemohl vykonávat své dřívější zaměstnání (pracovní činnost).
účinné od 1. 8. 1968(4) Pro výplatu dávky nesprávně vyměřené následkem vazby nebo výkonu trestu se nepoužije ustanovení § 53 odst. 1 poslední věta zákona č. 101/1964 Sb. a § 91 odst. 1 poslední věta zákona č. 103/1964 Sb.
účinné od 1. 8. 1968(5) Doba vazby, výkonu trestu, doba pobytu v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu nebo doba, po kterou občan v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní činnost), se pro vznik a výši nároků náležejících z pracovního poměru a nemocenského pojištění započte jako doba trvání pracovního poměru.
účinné od 1. 8. 1968Právo žádat náhradu škody, šlo-li o věc, v níž úkony přípravného řízení konaly orgány státní bezpečnosti, má i osoba, která v době od 24. 10. 1948 do 31. 12. 1956 byla zproštěna obžaloby nebo proti níž bylo trestní stíhání zastaveno z důvodů odkazujících na nedostatek důkazů.
účinné od 1. 8. 1968Právo žádat náhradu škody přechází na dědice poškozeného, pokud jsou jimi děti, manžel a rodiče, s výjimkou nároků, které podle občanského zákoníku zanikají smrtí poškozeného.
účinné od 1. 8. 1968(1) Náhrada nepřesahující 20 000 Kčs se vyplatí v hotovosti.
účinné od 1. 8. 1968(2) U náhrad převyšujících tuto částku se vyplatí 20 % přiznané náhrady, nejméně však částka 20 000 Kčs v hotovosti, zbytek v zúročitelných státních dluhopisech splatných nejpozději do 10 let.
účinné od 1. 8. 1968(3) Vláda vydá k provedení ustanovení odstavce 2 nařízení, v němž zejména stanoví rozsah emisí státních dluhopisů, jejich podmínky a míru zúročení.
účinné od 1. 8. 1968(1) Došlo-li k rehabilitaci osoby, na níž byl vykonán trest smrti nebo která zemřela ve výkonu trestu, mají ti, jimž zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, kromě nároků, které na ně přešly podle § 30, též nárok na náhradu toho, co jim na výživném ušlo.
účinné od 1. 8. 1968(2) Pokud jde o způsob náhrady nákladů na výživu, platí ustanovení občanského zákoníku. Při stanovení výše výživného se vychází z celého průměrného výdělku rehabilitované osoby před zahájením trestního stíhání rehabilitované osoby.
účinné od 1. 8. 1968(3) Manželce a dětem rehabilitované osoby, na níž byl vykonán trest smrti, nebo která zemřela ve výkonu trestu, které nemají nárok podle odstavce 1, může být přiznáno přiměřené odškodnění za ztížení životních poměrů, k nimž došlo v důsledku odsouzení rehabilitované osoby.
účinné od 1. 8. 1968(1) Nárok na náhradu škody podle § 27 a § 29 a nárok na náhradu nákladů na výživu podle § 32, došlo-li k rehabilitaci přede dnem účinnosti tohoto zákona, třeba uplatnit do jednoho roku od účinnosti zákona, jinak nároky zanikají.
účinné od 1. 8. 1968(2) V téže lhůtě je třeba uplatnit nárok na vrácení, popřípadě náhradu majetku podle § 26 odst. 2 a nárok dědiců (§ 30), pokud k rehabilitaci a úmrtí došlo před účinností tohoto zákona.
účinné od 1. 8. 1968Trestnost osob za trestné činy, kterými tyto osoby přivodily nezákonnosti napravované tímto zákonem nebo k nim přispěly a které v den nabytí účinnosti tohoto zákona nebyly promlčeny, nezanikne promlčením před 1. lednem 1973.
účinné od 1. 8. 1968(1) Toho, o kom bylo zjištěno, že ve věcech, které lze přezkoumat podle tohoto zákona, hrubým porušením povinností nebo jiným hrubě závadným jednáním nezákonnost přivodil nebo k ní přispěl a v důsledku tohoto zjištění ztratil potřebnou důvěru pro místo ve státním orgánu nebo pro veřejnou funkci, které v současné době zastává, lze z toho důvodu odvolat z funkce, dát mu z pracovního poměru výpověď, a jde-li o pracovníka, na něhož se nevztahují ustanovení zákoníku práce o skončení pracovního poměru výpovědí, pracovní nebo služební poměr s ním propuštěním skončit. Na výpověď z tohoto důvodu se však nevztahuje § 46 odst. 2 zákoníku práce.
účinné od 1. 8. 1968(2) Pracovník, jehož odpovědnost se přezkoumává, může být na dobu řízení před prověrkovou komisí zproštěn výkonu práce, jestliže by jeho dalším setrváním v práci byl ohrožen důležitý veřejný zájem. O postavení zproštěného pracovníka platí přiměřeně předpisy o kárném (kázeňském) řízení.
účinné od 1. 8. 1968Jde-li o posouzení odpovědnosti pracovníka za působení v resortu, v němž je pro tyto účely zřízena zvláštní prověrková komise, může organizace učinit opatření podle § 35 jen na základě pravomocného rozhodnutí této komise.
účinné od 1. 8. 1968(1) Prověrková komise zahájí jednání na návrh vedoucího organizace, v níž je pracovník činný. Jedná a rozhoduje ve sboru složeném ze tří členů.
účinné od 1. 8. 1968(2) Pracovníku, jehož odpovědnost se přezkoumává, je nutno vždy umožnit, aby se vyjádřil ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu.
účinné od 1. 8. 1968(3) Po provedeném řízení komise rozhodne, zda pracovník hrubě porušil své povinnosti, popříp. se dopustil jiného hrubě závadného jednání, a zda vzhledem k povaze zjištěných závad může nadále zastávat místo nebo funkci, na nichž v současné době je.
účinné od 1. 8. 1968(1) Proti rozhodnutí prověrkové komise je přípustná stížnost; může jí podat do 15 dnů od doručení rozhodnutí pracovník, jehož se rozhodnutí týká, jakož i vedoucí organizace, který dal k řízení podnět.
účinné od 1. 8. 1968(2) O stížnosti rozhodne komise zřízená pro tento účel Národním shromážděním. Její rozhodnutí je konečné.
účinné od 1. 8. 1968(1) Opatření potřebné k odvolání z funkce nebo ke skončení pracovního poměru učiní na podkladě rozhodnutí prověrkové komise vedoucí organizace, o jejíhož pracovníka jde.
účinné od 1. 8. 1968(2) Výrokem prověrkové komise o existenci výpovědního důvodu je soud ve sporech o neplatnost výpovědi vázán.
účinné od 1. 8. 1968(1) K posouzení odpovědnosti pracovníků, kteří se přípravy nebo projednání věci zúčastnili jako příslušníci Sboru národní bezpečnosti, jako prokurátoři nebo vyšetřovatelé prokuratury, jako pracovníci ministerstva (pověřenectva) spravedlnosti nebo jako pracovníci činní při výkonu vazby a trestu odnětí svobody, zřídí ministr vnitra, generální prokurátor, ministr spravedlnosti a pověřenec Slovenské národní rady pro spravedlnost prověrkovou komisi.
účinné od 1. 8. 1968(2) Podle potřeby lze prověrkové komise zřídit i v jiných ústředních a slovenských národních orgánech.
účinné od 1. 8. 1968(1) Odpovědnost pracovníků, kteří byli v původním řízení činni jako soudci, posoudí zvláštní kárný senát složený ze soudců, které zvolí Národní shromáždění.
účinné od 1. 8. 1968(2) U pracovníků, kteří funkci soudce dosud vykonávají, činí návrh na zahájení řízení ministr spravedlnosti a u soudců činných u soudů na Slovensku, pověřenec SNR pro spravedlnost. Ti také na podkladě rozhodnutí zvláštního kárného senátu navrhnou příslušnému orgánu odvolání z funkce soudce.
účinné od 1. 8. 1968(3) Na řízení a rozhodování zvláštního kárného senátu a na právo stížnosti proti jeho rozhodnutí se přiměřeně použije ustanovení o prověrkových komisích.
účinné od 1. 8. 1968(1) Zvláštní senáty provádějící přezkumné řízení podle oddílu druhého tohoto zákona upozorňují na svoje poznatky týkající se účasti na vzniku nezákonností vedoucího organizace, jejíhož pracovníka se upozornění týká. U soudců upozorňují ministra spravedlnosti, popřípadě pověřence SNR pro spravedlnost.
účinné od 1. 8. 1968(2) Pokud zvláštní senát při přezkumném řízení zjistí skutečnosti nasvědčující tomu, že nezákonností byl spáchán trestný čin, oznámí to prokurátorovi.