Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče

§ 1

(1) Za pobyt v ústavu sociální péče pro dospělé občany (dále jen „ústav“), s výjimkou domova-penziónu pro důchodce, hradí občan náklady na stravu, bydlení a nezbytné služby, které činí denně na jednu osobu

1. a) za stravu částku ve výši stravovací jednotky za stravu normální podle zvláštního předpisu,¹)
2. b) za bydlení

   § 1

   1. v obytné místnosti pro tři a více obyvatel	5 Kč
   2. v obytné místnosti pro dva obyvatele	9 Kč
   3. v obytné místnosti pro jednoho obyvatele	15 Kč,

1. c) za nezbytné služby

   § 1

   1. při celoročním a týdenním pobytu v ústavu	10 Kč
   2. při denním pobytu v ústavu	5 Kč;

   za nezbytné služby se považují úklid, praní a vaření.

(2) Částky uvedené v odstavci 1 písm. b) mohou být podle místních podmínek zvýšeny až o 30 %.

(3) Úhrada za kalendářní měsíc se stanoví tak, že součet částek podle odstavce 1, popřípadě odstavce 2 se při celoročním pobytu v ústavu násobí 30 a při týdenním pobytu v ústavu se násobí 22; při denním pobytu v ústavu se součet částek uvedených v odstavci 1 písm. a) a c) č. 2 násobí 22.

(4) Občan, kterému bylo přiznáno zvýšení důchodu pro bezmocnost, kromě úhrady podle odstavce 3, hradí za kalendářní měsíc též náklady za pomoc, která je mu poskytována při základních a nezbytných životních úkonech v ústavu s celoročním pobytem ve výši přiznaného měsíčního zvýšení důchodu pro bezmocnost, při týdenním pobytu v ústavu ve výši 75 % přiznaného měsíčního zvýšení důchodu pro bezmocnost a při denním pobytu v ústavu ve výši 50 % přiznaného měsíčního zvýšení důchodu pro bezmocnost.

§ 2

(1) Po úhradě nákladů podle § 1 odst. 3 a 4 za celoroční pobyt v ústavu musí občanu zůstat z jeho příjmů alespoň 30 % částky potřebné k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb stanovené zvláštním zákonem.²) Po úhradě nákladů podle § 1 odst. 3 a 4 za týdenní pobyt v ústavu musí občanu zůstat z jeho příjmů alespoň 60 % částky potřebné k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb stanovené zvláštním zákonem²) a po úhradě nákladů za denní pobyt v ústavu alespoň 75 % této částky.

(2) Jsou-li v témže ústavu umístěni manželé, je základem pro výpočet úhrady nákladů každého z nich jedna polovina úhrnu jejich příjmů.

(3) Příjmem občana se rozumí příjmy uvedené v § 5 zákona o životním minimu.³) Příjem se zjišťuje ke dni vydání rozhodnutí o přijetí do ústavu.

§ 3

Úhrada nákladů při pobytu občana mimo ústav

(1) Při předem oznámeném pobytu mimo ústav s celoročním nebo týdenním pobytem hradí občan za každý takový den náklady za ubytování [§ 1 odst. 1 písm. b), popřípadě odst. 2] a 20 % nákladů za nezbytné služby [§ 1 písm. c)]; při denním pobytu v ústavu hradí 20 % nákladů za nezbytné služby za každý den předem oznámeného pobytu mimo ústav.

(2) Byla-li již úhrada zaplacena v plné výši podle § 1, vrátí ústav za každý den předem oznámeného pobytu občana mimo ústav poměrnou část úhrady, s výjimkou částek podle odstavce 1.

(3) Za den pobytu mimo ústav se považuje den, kdy občan pobývá mimo ústav a neodebral žádné jídlo. Pobyt mimo ústav z důvodu ošetření nebo umístění ve zdravotnickém zařízení se považuje vždy za předem oznámený pobyt mimo ústav.

§ 4

Kapesné

Nemá-li občan umístěný v ústavu s celoročním pobytem příjem alespoň ve výši 30 % částky potřebné k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb stanovené zvláštním zákonem,²) poskytne mu ústav měsíčně kapesné až do výše této částky.

§ 5

Úhrada nákladů při přechodném pobytu v ústavu

Výše úhrady nákladů za přechodný pobyt v ústavu se stanoví s přihlédnutím k rozsahu a kvalitě poskytovaných služeb. Takto stanovená výše úhrady však nesmí být nižší, než by činila úhrada podle § 1 a nesmí být vyšší než jedenapůlnásobek této částky.

§ 6

(1) Za pobyt v ústavu sociální péče pro mládež (dále jen „ústav pro mládež“) hradí náklady za stravu, bydlení a nezbytné služby dítě, je-li poživatelem důchodu, s výjimkou sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte. Pro stanovení úhrady platí obdobně § 1 až 5.

(2) Není-li dítě poživatelem důchodu nebo je-li poživatelem sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte, hradí náklady za pobyt v ústavu pro mládež rodiče dítěte nebo rodič, kterému bylo dítě rozhodnutím soudu svěřeno do výchovy, popřípadě jiná osoba povinná výživou dítěte.

(3) Výše úhrady v případech uvedených v odstavci 2 činí denně částku stravovací jednotky za stravu normální podle zvláštního předpisu.⁴) Úhrada za kalendářní měsíc se stanoví tak, že částka stravovací jednotky podle věty první se při celoročním pobytu v ústavu pro mládež násobí 30 a při týdenním a denním pobytu v ústavu pro mládež se násobí 22.

(4) Pokud se ústavu pro mládež vyplácejí podle zvláštních předpisů⁵) přídavky na děti nebo výchovné a státní vyrovnávací příspěvek, snižuje se o jejich výši úhrada podle odstavce 3.

§ 7

(1) Úhrada podle § 6 odst. 3 a 4 za celoroční pobyt v ústavu pro mládež se na žádost osob uvedených v § 6 odst. 2 sníží nebo se nevyžaduje, jestliže po zaplacení úhrady by jejich příjem nebo příjem jejich rodiny poklesl pod částku životního minima stanoveného zvláštním zákonem.⁶)

(2) Ustanovení § 2 odst. 3 platí obdobně.

§ 8

Úhrada nákladů při pobytu dítěte mimo ústav pro mládež

(1) Za dobu předem oznámeného pobytu dítěte mimo ústav pro mládež se úhrada nákladů podle § 6 odst. 3 a 4 neplatí.

(2) Byla-li již úhrada podle § 6 odst. 3 a 4 zaplacena, vrátí ústav pro mládež za každý den předem oznámeného pobytu mimo ústav pro mládež částku ve výši stravovací jednotky uvedené v § 6 odst. 3.

(3) Ustanovení § 3 odst. 3 platí obdobně.

§ 9

Kapesné

Dítěti, které plní povinnou školní docházku nebo se připravuje na budoucí povolání a není poživatelem důchodu ani k němu nemá nikdo stanovenu vyživovací povinnost, poskytuje ústav pro mládež měsíčně kapesné ve výši

1. a) 100 Kč, jde-li o dítě ve věku od 6 do 15 let,
2. b) 200 Kč, jde-li o dítě starší 15 let.

§ 10

Za pobyt v domově - penziónu pro důchodce (dále jen „penzión“) a domově pro matky s dětmi (dále jen „domov pro matky“) hradí občan náklady za ubytování a základní péči.

§ 11

Obytné jednotky

(1) Obytné jednotky v penziónu se rozdělují na:

1. a) jednolůžkové obytné jednotky s jednou obytnou místností, popřípadě s vedlejšími prostorami a se základním provozním zařízením nebo jeho částí,
2. b) dvoulůžkové obytné jednotky s jednou nebo dvěma obytnými místnostmi, popřípadě vedlejšími prostorami a se základním provozním zařízením nebo jeho částí.

(2) Za obytnou místnost v penziónu a domově pro matky se považuje přímo osvětlená a větratelná místnost o podlahové ploše aspoň 12 m², kterou lze přímo nebo dostatečně nepřímo vytápět a která je vzhledem ke svému stavebně technickému uspořádání a vybavení určena k celoročnímu bydlení, a místnost o ploše menší než 12 m², jestliže je určena k celoročnímu bydlení a splňuje ostatní podmínky.

(3) Za jednolůžkovou obytnou místnost v penziónu se považuje obytná místnost o podlahové ploše nejvýše 18 m²; má-li obytná místnost větší plochu, považuje se za dvoulůžkovou obytnou místnost. Obytné místnosti, které mají společnou předsíň s jedním společným vstupem z chodby, se dohromady považují za dvoulůžkovou obytnou místnost.

(4) Za vedlejší prostory se považují předsíň, kuchyň nebo kuchyňský kout, komora, záchod, koupelna, koupelnový nebo sprchový kout, spíž, sklep a další místnosti určené ke společnému užívání s obytnou místností.

§ 12

Základní provozní zařízení a vybavení obytné jednotky

(1) Základním provozním zařízením obytné jednotky se rozumí zařízení potřebné k vaření, k uskladnění potravin, hygienické zařízení, sklep, rozvody elektrické energie, plynu a vody a odvod odpadních vod.

(2) Vybavením obytné jednotky se rozumí kuchyňská linka se skříňkami nebo bez skříněk, vestavěná skříň, chladnička, balkón nebo lodžie; vybavením obytné jednotky v domově pro matky jsou dále lůžka pro matku a dítě s pokrývkami, polštáři a ložním prádlem.

§ 13

Základní péče

Základní péče zahrnuje vytápění obytné jednotky, dodávku elektrické, popřípadě jiné energie, vody, užívání výtahu, služby, kterými jsou čtvrtletní úklid obytné jednotky, úklid společných a provozních prostor, praní a žehlení ložního prádla a záclon a vymalování obytné jednotky jednou za tři až čtyři roky.

§ 14

(1) Úhrada za ubytování v penziónu a domově pro matky zahrnuje úhradu za podlahovou plochu, úhradu za základní provozní zařízení a úhradu za vybavení obytné jednotky.

(2) Celková úhrada za ubytování a základní péči se pro jednoho obyvatele stanoví měsíční částkou. Za období kratší jednoho měsíce se tato úhrada vypočte podle počtu dnů. Denní částka činí třicetinu celkové měsíční úhrady.

§ 15

Úhrada za podlahovou plochu

(1) Úhrada za podlahovou plochu se stanoví násobkem plochy obytné místnosti a plochy vedlejších prostor a sazeb za 1 m² těchto ploch.

(2) Sazby za 1 m² podlahové plochy činí měsíčně:

Za plochu záchodu, koupelny, koupelnového nebo sprchového koutu, spíže a sklepa se úhrada nevyžaduje.

(3) Jestliže má obytná místnost větší plochu než 25 m², nepřihlíží se při stanovení úhrady k podlahové ploše přesahující 25 m².

(4) Ve dvoulůžkové obytné místnosti v penziónu se stanoví úhrada za podlahovou plochu každému uživateli jednou polovinou. Jestliže dvoulůžkovou obytnou jednotku obývá na vlastní žádost jen jeden obyvatel, stanoví se úhrada za podlahovou plochu v plné výši.

(5) U dvoulůžkové obytné jednotky v penziónu tvořící jednu místnost, kterou neobývá manželská dvojice, se úhrada za podlahovou plochu snižuje o 20 Kč pro každého obyvatele.

§ 16

Úhrada za základní provozní zařízení obytné jednotky

(1) Úhrada za základní provozní zařízení obytné jednotky činí 66,60 Kč měsíčně.

(2) Ve dvoulůžkové obytné jednotce v penziónu se stanoví úhrada každému obyvateli ve výši jedné poloviny částky uvedené v odstavci 1. Jestliže dvoulůžkovou obytnou jednotku obývá na vlastní žádost jen jeden obyvatel, stanoví se úhrada v plné výši podle odstavce 1.

(3) Částka uvedená v odstavci 1 se snižuje

(4) Za opravu základního provozního zařízení obytné jednotky může být stanovena úhrada až do výše skutečných nákladů; ustanovení odstavce 2 přitom platí obdobně.

§ 17

Úhrada za vybavení obytné jednotky

(1) Úhrada za vybavení obytné jednotky se stanoví podle sazeb, které činí měsíčně

za další vybavení obytné jednotky může být úhrada zvýšena až o 30 Kč měsíčně.

(2) Za vybavení obytné jednotky v domově pro matky uvedené v § 12 odst. 2 části věty za středníkem se úhrada nevyžaduje.

(3) Ve dvoulůžkové obytné jednotce v penziónu se stanoví úhrada každému obyvateli ve výši jedné poloviny sazeb podle odstavce 1. Jestliže dvoulůžkovou obytnou jednotku v penziónu obývá na vlastní žádost jen jeden obyvatel, stanoví se úhrada v plné výši sazeb podle odstavce 1.

(4) Za opravu vybavení obytné jednotky může být stanovena úhrada až do výše skutečných nákladů; ustanovení odstavce 3 přitom platí obdobně.

§ 18

Úhrada za základní péči

(1) Úhrada za vytápění obytné jednotky pro jednoho obyvatele se stanoví násobkem plochy obytné místnosti a sazby za 1 m², není-li dále stanoveno jinak; sazba za vytápění za 1 m² se vypočte podílem průměrných nákladů na vytápění penziónu nebo domova pro matky a jeho celkové podlahové plochy.

(2) Jsou-li obytné jednotky vybaveny poměrovým měřidlem odběru tepla, stanoví se úhrada násobkem skutečného množství odebraného tepla a sazby za jednotku odebraného tepla účtované dodavatelem.

(3) Úhrada za elektřinu a plyn se stanoví podle sazeb, není-li dále stanoveno jinak. Sazba za elektřinu v jednolůžkové obytné jednotce činí 85 Kč měsíčně, ve dvoulůžkové obytné jednotce v penziónu 50 Kč měsíčně pro každého obyvatele. Jestliže dvoulůžkovou obytnou jednotku v penziónu obývá na vlastní žádost jen jeden obyvatel, činí sazba za elektřinu 85 Kč měsíčně. Sazba za plyn činí 50 Kč měsíčně pro jednoho obyvatele.

(4) Jsou-li obytné jednotky vybaveny elektroměry (odpočitadly) a plynoměry, stanoví se úhrada za skutečně spotřebovanou elektřinu a plyn podle cen účtovaných dodavatelem.

(5) Výše sazeb za elektřinu a plyn podle odstavce 3 může být podle místních podmínek určena i odlišně, pokud by se skutečné náklady lišily o 10 % a více od úhrady stanovené podle odstavce 3. Takto určená úhrada však nesmí být vyšší než jedenapůlnásobek úhrady stanovené podle odstavce 3.

(6) Úhrada za dodávku vody a odvádění odpadních vod pro jednoho obyvatele se stanoví podle sazby, není-li dále stanoveno jinak; sazba za dodávku vody a odvádění odpadních vod se vypočte podílem celkové spotřeby vody na jednoho obyvatele, nejvýše však činí 40 Kč měsíčně.

(7) Jsou-li obytné jednotky vybaveny průtokovými měřidly teplé a studené vody, stanoví se úhrada za dodávku vody násobkem skutečného množství odebrané vody a sazby za m³ odebrané vody účtované dodavatelem.

(8) Ve dvoulůžkové obytné jednotce v penziónu se úhrada podle odstavců 2, 4 a 7 stanoví ve výši jedné poloviny pro každého obyvatele. Jestliže dvoulůžkovou obytnou jednotku v penziónu obývá na vlastní žádost jeden obyvatel, stanoví se úhrada podle odstavců 2, 4 a 7 v plné výši.

(9) Úhrada za užívání výtahu od druhého podlaží činí 4 Kč pro jednoho obyvatele.

(10) Úhrada za služby základní péče pro jednoho obyvatele se stanoví:

1. a) za vyprání, vyžehlení, popřípadě mandlování ložního prádla jedenkrát měsíčně ve výši průměrných skutečných nákladů,
2. b) za vyprání, vyžehlení, mandlování, popřípadě vypínání a zavěšení záclon nebo závěsu jednou za tři měsíce ve výši průměrných skutečných nákladů.

(11) Úhrada za používání automatické pračky v domově pro matky činí 10 Kč měsíčně.

(12) Za vymalování obytné jednotky, čtvrtletní úklid obytné jednotky a úklid společných a provozních prostor se úhrada nevyžaduje.

(13) Pokud penzión nebo domov pro matky zabezpečuje přemístění nábytku a úklid po malování, činí úhrada u jednolůžkové obytné jednotky 60 Kč a u dvoulůžkové obytné jednotky pro jednoho obyvatele 50 Kč.

§ 19

Úhradu za další služby poskytované v penziónu stanoví zvláštní předpis.⁷)

§ 20

Po dobu přechodného pobytu obyvatele mimo penzión nebo domov pro matky se úhrada za ubytování a za základní péči nesnižuje, s výjimkou úhrady za elektřinu, plyn a vodu, která se nevyžaduje za každých 30 kalendářních dnů po sobě jdoucích pobytu obyvatele mimo penzión nebo domov pro matky.

§ 21

(1) Úhrada za pobyt v ústavech, ústavech pro mládež, penziónech a domovech pro matky se platí do konce kalendářního měsíce, za který náleží. Při přijetí do ústavu, ústavu pro mládež, penziónu nebo domova pro matky v průběhu kalendářního měsíce se platí za tento kalendářní měsíc ode dne nástupu do ústavu poměrná část úhrady podle počtu dnů pobytu.

(2) Výše úhrady stanovená podle § 1, 3,§ 5 až 7 a § 14 se zaokrouhluje na celé koruny směrem dolů.

(3) Změní-li se během kalendářního měsíce skutečnosti rozhodné pro stanovení výše úhrady, úhrada se nově stanoví od počátku následujícího kalendářního měsíce.

(4) Zaplacená úhrada se nevrací

1. a) zemře-li občan,
2. b) za dobu pobytu mimo ústav nebo ústav pro mládež, který nebyl předem oznámen.

§ 22

Příjem podle § 2 odst. 3 a § 7 odst. 2 se u občanů umístěných ke dni účinnosti vyhlášky v ústavu nebo ústavu pro mládež zjišťuje poprvé za měsíc březen 1993; úhrada za tento kalendářní měsíc musí být zaplacena do konce dubna 1993.

§ 23

Zrušují se

1. 1. v § 12 odst. 1 větě první a odst. 2 větě druhé slova „a § 11a odst. 1“, § 50, 121a, § 122 až 138, § 181 odst. 1 a § 185 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 123/1990 Sb., vyhlášky č. 545/1991 Sb. a vyhlášky č. 30/1993 Sb.,
2. 2. výnos ministerstva práce a sociálních věcí ČSR ze dne 23. října 1986 č.j. 411-8625 o úhradě za ubytování a základní péči poskytovanou v domovech pro matky s dětmi (registrován v částce 6/1987 Sb.).

§ 24