83
VYHLÁŠKA
ze dne 18. června 1976
federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj
o obecných technických požadavcích na výstavbu
Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj stanoví podle § 143 odst. 1 písm. k) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona):
Obecné technické požadavky na výstavbu (dále jen „obecné technické požadavky“) stanoví základní požadavky na územně technické a urbanistické řešení výstavby, účelové, architektonické a stavebně technické řešení staveb a jejich prostředí s cílem uplatnění zásad jednotné státní technické politiky ve výstavbě a péče o životní prostředí.
(1) Podle vyhlášky postupují orgány, organizace a občané zejména v územně plánovací přípravě, při navrhování a povolování staveb, při provádění staveb, při kolaudaci, užívání, popřípadě odstraňování staveb a při výkonu státního stavebního dohledu.
(2) Při nástavbách, stavebních úpravách a udržovacích pracích na stavbách se postupuje podle této vyhlášky přiměřeně.
(3) Ustanovení části třetí této vyhlášky „Organizace území“ se uplatní při dostavbě, přestavbě nebo výstavbě sídelních útvarů, jejich zón a jejich sítí.
(1) Stavby se navrhují, provádějí, upravují, užívají a udržují v souladu s požadavky na stanovený účel užívání a s požadavky na ochranu zájmů společnosti i právem chráněných zájmů organizací a občanů. Musí spoluvytvářet zdravé, bezpečné a kulturní životní prostředí.
(2) Při navrhování a provádění staveb se uplatňují zejména
(1) Pozemky určené k zastavění musí svými vlastnostmi, zejména polohou, tvarem, velikostí a základovými poměry umožňovat účelnou i hospodárnou realizaci a bezpečné užívání staveb.
(2) Jako stavební pozemek se neurčí takový pozemek, jehož zastavění by způsobilo nepřiměřenou újmu na zájmech společnosti, popřípadě na právem chráněných zájmech organizací nebo občanů (například porušení nebo ohrožení vodního hospodářství, porušení urbanistického a architektonického rázu krajiny, porušení životního prostředí, ohrožení zájmů obrany státu).
(3) Zeleň na nezastavěných plochách stavebních pozemků se musí v nejvýše možné míře zachovat a při provádění staveb náležitě ochraňovat.
(4) Nezastavěné plochy stavebních pozemků se vhodně upraví, zejména doplní novou zelení. Nová zeleň se musí založit nejpozději do kolaudace stavby, výjimečně před nejbližším vegetačním obdobím po kolaudaci stavby.
(5) Ornice, popřípadě hlouběji uložená zúrodnění schopná zemina stavebních pozemků se z ploch určených k zastavění odborně sejme a použije v souladu s požadavky na ochranu zemědělského půdního fondu.
(6) Stavební pozemky se mohou oplotit nebo ohradit, je-li to žádoucí zejména z důvodů bezpečnosti, ochrany majetku, zvláštní povahy stavby nebo celkového uspořádání při začlenění stavby v území.
(7) Pro určení stavebních pozemků pro jednotlivé druhy staveb se použije ustanovení části třetí a čtvrté této vyhlášky.
(1) Zasahují-li stavební pozemky do ochranného pásma nebo chráněného území nebo jsou-li na stavebních pozemcích jinak chráněná zařízení, musí stavba dodržet podmínky ochranného pásma, chráněného území nebo ochrany těchto zařízení.
(2) Zasahují-li stavební pozemky do ochranných pásem nebo chráněných území vzájemně se překrývajících, musí stavba splňovat podmínky všech dotčených ochranných pásem nebo chráněných území.
(3) Technické podmínky ochranných pásem staveb, technické podmínky pro stavby v ochranných pásmech a chráněných územích a zvláštní technické podmínky pro umisťování staveb na stavebních pozemcích v dosahu negativních účinků báňských těžeb nebo podzemních staveb se stanoví v územním rozhodnutí.
(4) Mimo stavební pozemky lze trvale umístit jen přípojky staveb na veřejné energetické, telekomunikační, vodovodní, kanalizační a dopravní sítě.
(5) Výšková poloha a výška staveb musí umožňovat jejich napojení na veřejné energetické, vodovodní a kanalizační sítě a na veřejné pozemní komunikace, popřípadě veřejná prostranství.
(1) Všechny stavby musí mít zajištěn přístup z veřejné pozemní komunikace kapacitně vyhovující komunikační přípojkou (úsekem místní komunikace nebo silnice), popřípadě účelovou komunikací.
(2) Komunikační přípojky a účelové komunikace musí svými vlastnostmi a způsobem napojení na veřejné pozemní komunikace vyhovovat požadavkům bezpečného, plynulého a hygienického provozu a podle druhu a potřeby stavby také přístupu požární techniky. Podle potřeby se opatří vyhovujícím umělým osvětlením.
(3) Komunikační přípojky a účelové komunikace staveb se musí dokončit před kolaudací stavby.
(1) Stavby podle druhu a potřeby se zajistí již před kolaudací pitnou, popřípadě požární nebo užitkovou vodou, energiemi a odpovídající kanalizací.
(2) Stavby se napojí na místní veřejný vodovod, kanalizaci a rozvod elektřiny, jsou-li kapacity těchto sítí v místě dostatečné. Podle potřeby se stavby napojí popřípadě i na jiné energetické sítě. Způsob připojení se stanoví podle požadavků příslušné oprávněné organizace.
(3) V místech, kde není veřejný vodovod nebo jeho kapacita nedostačuje, musí mít stavby dostatečný vlastní zdroj pitné vody, podle potřeby požární, popřípadě i užitkové vody.
(4) V místech, kde není veřejná kanalizace nebo její kapacita nedostačuje, musí mít stavby vlastní kapacitně a hygienicky vyhovující kanalizační zařízení.
(5) Odpadní vody vypouštěné do veřejné kanalizace musí splňovat požadavky na vlastnosti odpadních vod podle kanalizačního řádu.
(6) Stavby podle druhů a potřeby se napojí na veřejné nebo zvláštní telekomunikační sítě, popřípadě na samostatnou síť pro ohlašování požáru.
(7) Každá přípojka staveb na veřejný vodovod a energetické sítě musí být samostatně uzavíratelná nebo odpojitelná. Místa uzávěrů nebo odpojení musí být snadno přístupná, trvale označená a bezpečně vybavená.
(1) Stavby podle druhů musí zabezpečovat požadované podmínky pohody prostředí vytvářené zejména umístěním, prostorovým a funkčním řešením, vybavením a zařízením.
(2) Negativní účinky a vlivy staveb a jejich zařízení, zejména škodlivé exhalace, hluk, teplo, otřesy, vibrace, prach, zápach, znečišťování vod, oslňování a zastínění nesmí zhoršovat životní prostředí ve stavbách a v okolí jejich dosahu nad přípustnou míru. Splnění těchto požadavků se prokazuje výsledky měření.
(3) Stavby, při jejichž provozu nebo užívání vznikají odpady nebo odpadky, se musí vybavit zařízením pro jejich zachycování, zneškodňování nebo odstraňování.
(4) Zařízení staveb uvedená v odstavcích 1 až 3 musí být spolehlivá, bezpečná, hygienicky nezávadná a musí se dokončit nejpozději se stavbou.
(1) Stavby se navrhují, provádějí a udržují tak, aby se náležitě ochránily před škodlivými vlivy a účinky, zejména:
(2) Stavby, při jejichž provozu mohou bludné proudy ohrozit jiné stavby a jejich zařízení, se vybaví zařízením aktivní ochrany.
(3) Stavby se musí navrhovat, provádět, užívat a udržovat tak, aby se předcházelo vzniku a šíření požáru a aby v případě požáru nebo jiného ohrožení staveb
(4) Stavby musí mít předepsané únikové cesty, popřípadě zvláštní vnitřní požární zařízení a vybavení.
(5) Stavby, u nichž vzhledem k jejich poloze, konstrukci nebo způsobu užívání je zvýšené nebezpečí zásahu bleskem, nebo u nichž zásah bleskem může vést k vážným následkům, se opatří ochrannou proti blesku.
(1) Staveniště se musí zařídit, uspořádat a vybavit přísunovými cestami materiálu tak, aby se stavby mohly řádně a bezpečně provádět, upravovat nebo odstraňovat. Nesmí přitom docházet k ohrožování a nadměrnému nebo zbytečnému obtěžování okolí staveb, ke znečišťování komunikací, ovzduší a vod, k zamezování přístupů k přilehlým stavbám nebo pozemkům a k porušení podmínek ochranných pásem nebo chráněných území.
(2) Zařízení staveniště, pomocné konstrukce a jiná technická zařízení musí být bezpečná.
(3) Staveniště, popřípadě jeho oddělená pracoviště se vhodným způsobem oplotí nebo jinak zajistí, vyžadují-li to bezpečnost osob, ochrana majetku nebo jiné zájmy společnosti.
(4) Stavební výrobky a materiály se musí na staveništi řádně a bezpečně uskladňovat a ukládat a přitom dbát veřejného pořádku.
(5) Podzemní energetické, telekomunikační, vodovodní a kanalizační sítě v prostoru staveniště se vyznačí polohově a výškově nejpozději před předáním staveniště. Musí se, včetně měřických značek v prostoru staveniště, po dobu stavebních prací náležitě chránit a podle potřeby zpřístupnit.
(6) Stavby, veřejná prostranství, komunikace a zeleň, které jsou v dosahu účinků zařízení staveniště, se musí po dobu provádění nebo odstraňování stavby bezpečně ochránit.
(7) Veřejná prostranství a pozemní komunikace se pro staveniště použijí jen v nezbytném rozsahu a době. Před ukončením jejich užívání se musí uvést do původního stavu. Jestliže se užíváním narušuje plynulost dopravy, musí se včas zabezpečit náhradní dopravní řešení.
(8) Veřejná prostranství a pozemní komunikace dočasně užívané pro staveniště a současně ponechané v užívání veřejnosti (chodníky pod lešením, podchody, přechody apod.) se musí po dobu užívání bezpečně ochraňovat a udržovat.
(9) Nebezpečná místa staveniště se podle potřeby zabezpečí nebo označí výstražnými nápisy a zajistí proti přístupu nepovolaných osob.
(10) Staveniště, staveništní zařízení, oplocení stavenišť, která jsou zcela nebo zčásti umístěna na veřejných pozemních komunikacích a veřejných prostranstvích, se musí zabezpečit, výrazně označit a za snížené viditelnosti náležitě osvětlit a opatřit výstražnými světly.
(11) Staveništní zařízení v zastavěném území nesmí svými účinky, zejména exhalacemi, hlukem, otřesy, prachem, zápachem, oslňováním, zastíněním působit na okolí nad přípustnou míru. Nelze-li účinky na okolí omezit na tuto míru, smí se tato zařízení provozovat jen ve vymezené době.
(12) Provádí-li se stavební práce nebo jsou-li v provozu staveništní zařízení za snížené viditelnosti nebo v noci, musí se staveniště na všech potřebných místech dostatečně osvětlit.
Velké územní celky, sídelní útvary a jejich zóny musí na sebe vzájemně organicky navazovat a zabezpečovat trvalý soulad všech přírodních a civilizačních prvků a tím vytvářet vhodné společné podmínky pro jejich hospodářské využití a pro rozvoj životního prostředí.
Urbanistický rozvoj sídelních útvarů a jejich velikostní proporce musí být v souladu s předpokládaným rozvojem osídlení.
Rozvoj sídelního útvaru musí zabezpečovat vztahy a závislosti k zájmovému území tak, aby rozvoj sídelního útvaru byl cílevědomě koordinován s rozvojem území, zejména s ohledem na
(1) Sídelní útvary zahrnují zóny obytné, výrobní a rekreační. Rozsah a četnost jednotlivých zón se řídí zejména velikostí a povahou sídelního útvaru, jeho společenským a hospodářským významem, urbanistickým pojetím, přepravními vztahy, terénními, geologickými, hydrologickými a klimatickými podmínkami.
(2) V zónách musí být dopravní, energetické, telekomunikační, vodovodní a kanalizační sítě v rozsahu přiměřeném potřebám druhu zón.
(3) Zóny a jejich sítě musí vytvářet vyváženou strukturu sídelního útvaru ve všech etapách jeho rozvoje.
(4) Sídelní útvary s převažující funkcí rekreační a nezbytnou funkcí obytnou nesmí zahrnovat ucelenou zónu pro průmyslovou výrobu.
(5) Sídelní útvary musí mít prostory pro řízené ukládání tuhých odpadků, popřípadě spalovny nebo i jiná zařízení pro likvidaci nebo využití odpadků. Prostory vymezené pro řízené skládkování se musí postupně se zaplňováním prostoru rekultivovat. Umístění a kapacita prostorů pro skládkování, spalovny a jiná zařízení musí odpovídat velikosti a potřebám sídelních útvarů nebo jejich seskupení a hygienickým požadavkům.
(1) Zóny nemají vytvářet izolovaná území. Mají do sebe vzájemně pronikat těmi druhy staveb, které neruší funkci zón, ale vytvářejí komplexní podmínky pro bydlení, zaměstnání i rekreaci obyvatelstva.
(2) Stávající výrobní závody umístěné v obytných, popřípadě rekreačních zónách se mohou ponechat, pokud neruší funkci zón.
(3) Na území sídelních útvarů mohou se dočasně ponechat též pozemky pro zemědělskou rostlinnou výrobu do doby výstavby nebo dostavby funkčních zón.
(1) Kapacita a rozložení dopravních a rozvodných sítí musí odpovídat potřebám sídelních útvarů a jejich zón. Sítě sídelních útvarů se vhodně napojí na sítě mimo sídelní útvary. Vytvářejí s nimi ucelenou soustavu.
(2) Napojení místních komunikací sídelních útvarů na silniční síť musí umožnit plynulé rozptýlení intenzivního proudu motorových vozidel na přechodu mezi sídelními útvary a volnou krajinou.
(3) Dopravní síť spojující sídelní útvary se zájmovým územím musí kapacitně odpovídat špičkovým nárokům na přepravu osob a zboží.
(1) Obytné zóny sídelních útvarů musí zahrnovat obytné části, stavby občanského vybavení, sítě místních komunikací, rozvodné sítě a zeleň. Struktura obytných zón musí zajišťovat funkční potřeby v každé etapě jejich rozvoje.
(2) Územní a kapacitní uspořádání jednotlivých složek obytné zóny musí vycházet ze struktury a požadavků obytné části, zejména z hustoty obyvatelstva, druhu staveb pro bydlení a jejich výškového uspořádání, docházkových vzdáleností a přístupnosti, z požadavků na vytváření klidných prostorů a snadné orientace.
(3) Dostavba obytných zón sídelních útvarů musí vhodně navazovat na stávající stavby pro bydlení, občanské vybavení a na síť místních komunikací a rozvodné sítě.
(1) Obytná část musí odpovídat charakteru městského nebo venkovského sídelního útvaru, rázu krajiny a jejím klimatickým podmínkám a zajišťovat zdravé bydlení a pohodu životního prostředí.
(2) Hustota, členění a výška staveb pro bydlení musí umožňovat zejména dodržení odstupů a vzdáleností nutných pro oslunění bytů, pro zachování soukromí bydlení, pro požární ochranu a civilní obranu a pro vytváření zeleně.
(1) Občanské vybavení obytných zón zahrnuje v souladu s významem a potřebami sídelních útvarů stavby pro školství, kulturu, zdravotnictví a sociální péči, spoje, služby, obchod a veřejné stravování, dočasné ubytování, tělesnou výchovu, stavby pro správu a řízení, stavby pro veřejnou hygienu a stavby pro požární bezpečnost.
(2) Základní občanské vybavení musí skladbou a kapacitou odpovídat velikosti a funkci sídelního útvaru a některá občanská vybavení i potřebám zájmového území.
(3) Pro stavby občanského vybavení v obytné zóně se podle jejich druhů a potřeby zřizují ochranná pásma.
Při výstavbě, dostavbě nebo přestavbě obytných zón městských sídelních útvarů se přihlíží k přiměřeným docházkovým vzdálenostem ke stavbám občanského vybavení, zejména k jeslím, mateřským školám, základním školám, poštám, ke hřištím pro děti předškolního věku, ke hřištím pro děti s povinnou školní docházkou, ke zdravotnickým, obchodním a kulturním střediskům.
(1) Pozemní komunikace musí zabezpečovat přístup ke všem stavbám v obytné zóně.
(2) Odstavné plochy pro motorová vozidla se musí zřizovat v kapacitě odpovídající potřebám obytné zóny a výhledovému stupni motorizace. Vzdálenost okraje odstavných ploch přilehlého k bytovým domům nesmí být menší než 15 m.
(3) Rychlostní silnice, rychlostní místní komunikace a průběžná dálková vedení nadřazených energetických sítí nesmí procházet obytnou částí obytné zóny.
(1) Obytné zóny sídelních útvarů se mají izolovat od výrobních zón ochranným pásmem širokým nejméně 50 m.
(2) V ochranném pásmu se umísťuje především zeleň. Mohou se v něm umisťovat také hřiště, zahrádkové osady, odstavné plochy a garáže, místní komunikace a takové stavby pro výrobu a skladování, které esteticky nenarušují charakter přilehlé obytné zóny a svými účinky nesnižují působení ochranného pásma.
Nedílnou součástí obytné zóny musí být zeleň v rozsahu odpovídajícím estetickým a hygienickým potřebám. V této zeleni se mohou umisťovat hřiště pro děti.
(1) Zóny pro průmyslovou výrobu se zřizují v sídelních útvarech s velkým objemem průmyslové výroby a přepravy. Kapacita a řešení dopravních a rozvodných sítí v této zóně musí zabezpečovat požadavky výroby na přepravu osob, zboží, surovin a energií.
(2) V zóně pro průmyslovou výrobu se stavby s hygienicky nezávadným provozem a s největší koncentrací pracovních sil umisťují na straně přilehlé k obytné zóně. Do odlehlých poloh se umisťují stavby, jejichž provoz je sice hygienicky závadný, avšak míra závadnosti vzhledem k účinkům na okolí nevyžaduje odsunout stavbu až za hranice sídelního útvaru.
(3) V sídelních útvarech s intenzívní investiční výstavbou se umísťují v zóně pro průmyslovou výrobu také trvalé stavební dvory.
(4) Plochy zeleně, které jsou součástí zóny, musí co nejúčinněji přispívat k ozdravění pracovního prostředí a umožňovat odpočinek.
(5) V ochranných pásmech průmyslových závodů se zřizuje především zeleň. Podle povahy škodlivých účinků průmyslových závodů a funkce ochranného pásma mohou se v něm umístit i hygienicky nezávadné stavby (provozovny, sklady, garáže apod.).
(1) Zóny pro zemědělskou výrobu se zřizují v sídelních útvarech v souladu s rozvojem osídlení a v souladu s podmínkami pro kapacitní a druhový rozvoj zemědělské produkce.
(2) Ve venkovských sídelních útvarech se v této zóně umisťují všechny stavby a zařízení zemědělské výroby rostlinné a živočišné, pokud při jejich provozu nevznikají hygienické a bezpečnostní závady přesahující přípustnou míru.
(3) V městských sídelních útvarech mohou být v zónách pro zemědělskou výrobu pozemky pro rostlinnou výrobu s příslušejícími stavbami a zařízeními, pokud provoz těchto staveb a zařízení nemá škodlivé účinky přesahující přípustnou míru a výroba zásobuje sídelní útvar výrobky rychle podléhajícími znehodnocení.
(4) Stavby pro zemědělskou výrobu, při jejichž provozu nelze omezit na přípustnou míru vznik škodlivých účinků, zejména zápachu a hluku, hygienicky a veterinárně závadných odpadků, se musí umístit mimo území sídelního útvaru.
(1) Skladovací okrsky jako součást výrobních zón se zřizují jen v případech velkého obratu skladovaného zboží a surovin. Umisťují se ve výrobních zónách, popřípadě i v ochranných pásmech.
(2) Skladovací okrsky musí zabezpečovat potřeby materiálně technického zásobování sídelních útvarů, popřípadě odpovídat i potřebám okresním, krajským nebo celostátním.
(3) Sklady a skladovací plochy sloužící výlučně pro potřeby výrobních závodů se zpravidla umisťují na pozemcích těchto závodů.
(1) Rekreační zóny sídelních útvarů zabezpečují požadavky každodenní rekreace. Podstatnou část rekreačních zón musí tvořit zeleň, zejména lesy a sady, ovocné sady, zahrady a zahrádkové osady, travní plochy a popřípadě též vodní toky a jiné vodní plochy. Do rekreační zóny se mohou umístit sportovní zařízení, hřiště, koupaliště, zařízení veřejného stravování a některých služeb.
(2) V rekreační zóně není přípustné zřizovat stavby pro průmysl a zemědělství. Stavby pro bydlení se umisťují v rekreační zóně jen v případě, že doplňují zařízení pro tělesnou výchovu, rekreaci a veřejné stravování umístěná v rekreační zóně.
(3) Při zřizování rekreační zóny sídelních útvarů se musí využít stávajících přírodních prvků. Přitom zejména tvar terénu, vodní toky a jiné vodní plochy a porosty trvalé zeleně musí být v nejvyšší míře zachovány.
(4) Rozsah a ráz zeleně musí odpovídat charakteru krajiny a klimatickým podmínkám a působit při zabezpečování estetických, ochranných a bioklimatických potřeb sídelních útvarů.
(5) Rekreační zóny mají zpravidla plynule navazovat na pásma zeleně, případně lesní porosty v okolí sídelních útvarů. V sídelních útvarech mají rekreační zóny přiléhat především k obytným zónám. Ve velkých městských sídelních útvarech má být rekreační zóna včleněna do obytné zóny, popřípadě i tvořit oddělené sady, obklopené stavbami pro bydlení. Přitom velikost těchto oddělených celků zeleně musí zabezpečit podmínky pro každodenní rekreaci.
(6) Při dostavbě sídelních útvarů se smí využít pozemků z existující rekreační zóny jen tehdy, zabezpečí-li se v předstihu každodenní rekreace na jiných plochách.
(1) Dopravní sítě musí zabezpečovat požadavky na plynulou přepravu v každé etapě rozvoje sídelních útvarů. Základní funkční poslání jednotlivých tras se nesmí trvale změnit řízením silničního provozu.
(2) Hlavní místní komunikace, dráhy a vodní toky se musí navrhovat ve vzájemném souběhu nebo tak, aby se na území mezi jejich trasami mohly umístit dostatečně velké části sídelních útvarů.
(1) Vzdálenost okraje vozovky místních komunikací v sídelních útvarech nesmí přesáhnout 20 m od vstupu do jednotlivých staveb nebo od vstupu na stavební pozemek. Trasa místních komunikací musí umožnit napojení každé stavby komunikační přípojkou.
(2) Součástí sítě místních komunikací musí být veřejné odstavné plochy pro motorová vozidla. Odstavné plochy zřizované u jednotlivých druhů staveb nenahrazují tyto veřejné odstavné plochy.
(3) Mezi trasami hlavních místních komunikací se mohou zřizovat pouze komunikace vedlejší, které zpřístupňují stavby na tomto území.
(4) Hustá síť vedlejších místních komunikací se silnou frekvencí dopravy se musí zaústit do hlavních místních komunikací sběrnou komunikací.
(5) Na místních rychlostních komunikacích se musí zřizovat mimoúrovňové přechody pro pěší. Při silné intenzitě pěších proudů i proudů motorových vozidel se mají zřizovat mimoúrovňové přechody i na hlavních místních komunikacích.
(6) Křížení místních komunikací pro pěší a pro motorová vozidla s celostátní dráhou musí být mimoúrovňová. Úrovňové křížení lze připustit pouze při křížení málo frekventované vedlejší místní komunikace s celostátní dráhou místního významu nebo s vlečkou.
(1) Celostátní dráhy nesmějí procházet obytnými částmi obytné zóny.
(2) Osobní nádraží musí být spojena hlavními místními komunikacemi s obytnými a výrobními zónami.
(3) Železniční zastávky na území městských sídelních útvarů se mají zřizovat též u velkých závodů a poblíž rozsáhlých obytných částí.
(4) Samostatná nákladová nádraží, třídící nádraží, odstavná nádraží, lokomotivní a vozové dílny se nesmějí zřizovat v obytných zónách ani v jejich ochranných pásmech.
Letiště se musí umisťovat tak, aby jejich vzletové a přibližovací prostory nevedly přes obytnou zónu sídelních útvarů. Spojení civilního letiště s centrem sídelního útvaru se musí zajistit hlavní místní komunikací popřípadě silnicí. Letecká odbavovací střediska se umisťují zpravidla v centru sídelního útvaru.
(1) Kanalizace na území sídelních útvarů se zřizuje jako podzemní s kapacitou odpovídající rozvoji sídelních útvarů. Její součástí musí být čistírna odpadních vod.
(2) Čistírna se má umisťovat pod sídelním útvarem ve směru vodního toku v takové vzdálenosti, aby sídelní útvar nebyl obtěžován jejím provozem. Umístění čistírny odpadních vod má zabezpečovat přítok odpadních vod samospádem.
(1) Městské sídelní útvary musí mít vybudovány vodovody pro pitnou vodu. Venkovské sídelní útvary musí mít vodovod pro pitnou vodu, pokud nejsou vybaveny kapacitně vyhovujícími jinými zdroji pitné vody.
(2) Pokud na území sídelního útvaru je vysoká koncentrace průmyslové výroby, má se kromě vodovodu pro pitnou vodu zajistit také samostatný přívod užitkové vody.
(3) Umístění vodojemu musí zabezpečovat gravitační rozvod vody. Při velkých výškových rozdílech terénu a zástavby sídelního útvaru se rozdělí území do výškových pásem tak, aby tlak v potrubí odpovídal požadovaným hodnotám.
(4) Vodovodní síť na území sídelního útvaru musí zabezpečovat požadavky požární ochrany, pokud není zajištěn jiný kapacitně vyhovující zdroj.
(1) V obytných zónách městských sídelních útvarů se vede elektrická energie vysokého a nízkého napětí podzemními kabely. Vzdušné vedení může být ponecháno dočasně.
(2) Vedení velmi vysokého napětí se umístí vždy mimo obytnou zónu sídelního útvaru. Přípojky velmi vysokého napětí k transformačním stanicím a měnírnám, pokud výjimečně procházejí obytnou zónou, se zpravidla provádějí podzemními kabely.
(3) Transformační stanice nebo měnírny musí odpovídat urbanistickému a architektonickému řešení jednotlivých zón sídelních útvarů při dodržení zásad typizace.
(1) V obytných zónách, především městských sídelních útvarů, se musí omezovat lokální vytápění tuhými palivy.
(2) V obytných zónách, zejména městských sídelních útvarů, se k vytápění má zpravidla používat tepla z ústředních tepelných zdrojů.
(3) Rozvody tepla v obytné zóně sídelního útvaru se ukládají pod zem.
(1) Rozvody plynu v obytných zónách sídelních útvarů se ukládají pod zem.
(2) Redukční stanice plynu musí svým umístěním a stavebním řešením odpovídat urbanistickému a architektonickému řešení jednotlivých zón sídelních útvarů při dodržení zásad typizace.
(3) Plynojemy se umisťují vždy mimo obytné zóny.
(1) Telekomunikační sítě v sídelních útvarech se mají ukládat pod zem.
(2) Dálková telekomunikační vedení nemají procházet sídelními útvary, pokud do nich nejsou zaústěna.