Z uvedeného je tedy zřejmé, že § 8 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. nelze interpretovat izolovaně, nýbrž pouze v souvislosti s ustanoveními dalšími, zejména s § 4 odst. 2 tohoto zákona. Ústavně konformní interpretací lze proto dospět k závěru, že pozemek, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání, se sice oprávněné osobě nevydá, leč pouze tehdy, pokud by jeho vydáním mohlo dojít ke vzniku křivdy nové, tedy pokud by věc měla vydat fyzická osoba, jež ji nenabyla od státu v rozporu s tehdy platnými předpisy, či na základě protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele, či pokud by věc měly za těchto podmínek vydat osoby blízké těchto osob, jestliže na ně byla těmito osobami převedena. Za případy protiprávního zvýhodnění či nabytí v rozporu s tehdy platnými předpisy je však vždy třeba - jak již bylo uvedeno - považovat takové případy, kdy k získání práva osobního užívání pozemku došlo v souvislosti s nabytím vlastnického práva ke stavbě na pozemku stojící a vlastnické právo ke stavbě vzniklo za podmínek uvedených v § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.
Naopak nepochybně nebylo úmyslem zákonodárce chránit práva těch fyzických osob, jež nabyly věc v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění podle § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. V praxi tedy orgány veřejné moci nemohou § 8 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. chápat jako „absolutní“ překážku pro vydání pozemku, nýbrž pouze jako překážku obecnou, která však - v konkrétním případě - nemůže bránit vydání věci při splnění podmínek § 4 odst. 2 cit. zákona.
Pokud jde o námitku navrhovatelky, že napadené ustanovení mělo smysl pouze v době, kdy právo osobního užívání existovalo, Ústavní soud usuzuje, že není důvodná. Je sice pravda, že podle § 872 odst. 1 občanského zákoníku se právo osobního užívání pozemku ex lege ke dni 1. ledna 1992 změnilo na vlastnictví fyzické osoby (poznámka: i tato skutečnost svědčí o značné materiální blízkosti vlastnického práva a práva osobního užívání pozemku, jak je uvedeno na jiném místě), leč z toho nelze dovodit, že napadené ustanovení je protiústavní. Ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. tedy Ústavní soud ani z uvedeného důvodu protiústavním neshledal, neboť sice hovoří o pozemku, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání (jež se ex lege stalo právem vlastnickým), nicméně jeho dikce ani smysl nevyvolávají pochybnosti, protože je zřejmé, že se vztahuje na ty pozemky, k nimž bylo v minulosti zřízeno právo osobního užívání, přestože v současnosti jsou již v režimu práva vlastnického.
Protože tedy existuje možnost ústavně konformního výkladu napadeného ustanovení, Ústavní soud návrh na zrušení § 8 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. zamítl (§ 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.).