Nález Ústavního soudu ze dne 6. února 2007 ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 31 odst. 4 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)

Odůvodnění

I. Vymezení věci a rekapitulace návrhu I.

Ústavnímu soudu byl dne 26. dubna 2006 doručen návrh Okresního soudu v Ostravě na zrušení ustanovení § 31 odst. 4 věty druhé (dle obsahu návrhu jde o větu třetí) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 234/2002 Sb.

Navrhovatel tak učinil dle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to poté, co v souvislosti se svojí rozhodovací činností v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a § 109 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dospěl k závěru, že ustanovení § 31 odst. 4 věty druhé (dle obsahu návrhu jde o větu třetí) zákona č. 82/1998 Sb., jehož má být při řešení věci sp. zn. 85 C 446/2004 použito, je v rozporu s čl. 4, čl. 36 odst. 3 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

V uvedené věci sp. zn. 85 C 446/2004 je Okresním soudem v Ostravě rozhodováno o žalobě Ing. M. K., podané dle zákona č. 82/1998 Sb. proti České republice, o zaplacení přesně označené částky, a to po té, co byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. března 2002 ve věci vedené pod sp. zn. 3 To 122/2002 zproštěn obžaloby z trestného činu útoku na veřejného činitele dle § 155 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b) trestního zákona, neboť jeho jednání nebylo shledáno trestným činem. Žalobce v žalobě požaduje i úhradu smluvní odměny obhájci v trestním řízení, je si přitom vědom, že dle ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. se výše odměny obhájce určí podle ustanovení zvláštního předpisu o mimosmluvní odměně [vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], předmětné ustanovení ale považuje za rozporné s čl. 4 a čl. 36 odst. 3 Listiny.

Reaguje tím na argumentaci žalobce, obecný soud přerušil v dané věci řízení a předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení předmětného zákonného ustanovení. Důvodem tohoto návrhu je tvrzený rozpor mezi koncepcí náhrady skutečné škody, obsažené v zákoně č. 82/1998 Sb., chápáním pojmu skutečné škody v českém právním řádu (§ 442 odst. 1 občanského zákoníku) a nepřiznáním úhrady odpovídající výši smluvní odměny obhájci v trestním řízení. Ústavněprávním promítnutím tohoto rozporu pak dle navrhovatele je rozpor ustanovení § 31 odst. 4 věty druhé (dle obsahu návrhu jde o větu třetí) zákona č. 82/1998 Sb. s čl. 36 odst. 3, čl. 4 a čl. 37 Listiny.

II. Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka řízení II.

Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soud předmětný návrh Poslanecké sněmovně. Ve svém vyjádření ze dne 19. května 2006 předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky PhDr. Lubomír Zaorálek poukazuje na okolnost, že ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. je v podobě, kterou navrhovatel „stížností“ napadá, neplatné, jelikož celé ustanovení § 31 bylo změněno zákonem č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím anebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. (Ústavní soud na tomto místě toliko poznamenává, že účastník řízení nesprávně označuje návrh v řízení o kontrole norem výrazem „stížnost“.) Zákon č. 160/2006 Sb. byl publikován v částce 55 Sbírky zákonů a nabyl účinnosti dnem vyhlášení, tj. dne 27. dubna 2006. Proto se ve vyjádření navrhuje řízení ve věci sp. zn. Pl. ÚS 38/06 o návrhu Okresního soudu v Ostravě dle ustanovení § 67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zastavit, neboť byl doručen den před nabytím účinnosti uvedené novely zákona.

Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soud předmětný návrh i Senátu Parlamentu České republiky. Úvodem svého vyjádření ze dne 13. června 2006 jeho předseda MUDr. Přemysl Sobotka rekapituluje průběh projednávání předmětného zákona Senátem. Uvádí, že návrh napadeného zákona byl přijat v souladu s čl. 46 odst. 3 Ústavy, ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. bylo pak novelizováno zákonem č. 160/2006 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 27. dubna 2006, přičemž „úprava týkající se výše odměny za zastupování nedoznala přijetím novely věcných změn a nyní je součástí ustanovení § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, jako jeho věta třetí“.

Návrh uvedené novely zákona č. 82/1998 Sb. postoupila Poslanecká sněmovna k projednání Senátu dne 21. února 2006. Po projednání v ústavněprávním výboru, který svým usnesením ze dne 8. března 2006 doporučil jeho schválení, byl návrh novely zařazen na pořad 10. schůze Senátu konané v 5. funkčním období. Jednání proběhlo dne 16. března 2006. Po ukončení obecné rozpravy hlasoval Senát o návrhu schválit návrh novely zákona ve znění postoupeném Senátu Poslaneckou sněmovnou. Tento návrh byl usnesením Senátu č. 378 ze dne 16. března 2006 přijat. Ve vyjádření se dále uvádí, že při jednání Senátu vedeném k zákonu o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím anebo nesprávným úředním postupem ani při jednání o návrhu jeho novely nebyla k ustanovení o nákladech zastoupení vznesena námitka protiústavnosti. Senát se řídil úvahou, že odměna sjednaná smlouvou o právním zastoupení mezi advokátem a klientem záleží plně na vůli smluvních stran a hledisko přiměřenosti její výše nemusí být vždy hlediskem rozhodným pro uzavření smlouvy. Naproti tomu odměna za zastupování určená podle advokátního tarifu představuje částku, která odpovídá ekonomicky vynaloženým standardním nákladům za zastupování. Z těchto důvodů, jak se konstatuje ve vyjádření, Senát předmětné zákonné ustanovení akceptoval.

Posouzení případného rozporu napadeného ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s čl. 4, čl. 36 odst. 3 a čl. 37 Listiny Senát ponechává plně na úvaze Ústavního soudu.

Ústavní soud dne 26. června 2006 obdržel podání Ing. M. K., žalobce ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 446/2004, označené jako „vyjádření“ k návrhu Okresního soudu v Ostravě. Vzhledem ke skutečnosti, že Ing. M. K. není účastníkem ani vedlejším účastníkem řízení ve věci sp. zn. Pl. ÚS 38/06 (§ 28, § 69 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.) a nebyl proto k vyjádření se k předmětnému návrhu vyzván, Ústavní soud v řízení v dané věci k jeho obsahu nepřihlédl.

III. Upuštění od ústního jednání III.

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že jak navrhovatel v podání ze dne 9. října 2006, tak i účastníci řízení v přípise předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 6. října 2006 a předsedy Senátu Parlamentu České republiky ze dne 5. října 2006 vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

IV. Petit návrhu a dikce napadeného právního předpisu IV.

Ústavní soud je při svém rozhodování rozsahem podaného návrhu vázán a ve svém rozhodnutí z jeho hranic (ultra petitum) vykročit nemůže [viz např. rozhodnutí ve věci sp. zn. Pl. ÚS 16/94, sp. zn. Pl. ÚS 8/95, sp. zn. Pl. ÚS 5/01, sp. zn. Pl. ÚS 7/03, sp. zn. Pl. ÚS 10/03 – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), svazek 2, usn. č. 14; svazek 4, nález č. 83, vyhlášen pod č. 29/1996 Sb.; svazek 24, nález č. 149, vyhlášen pod č. 410/2001 Sb.; svazek 34, nález č. 113, vyhlášen pod č. 512/2004 Sb.; svazek 36, nález č. 9, vyhlášen pod č. 86/2005 Sb.]. Navrhuje-li Okresní soud v Ostravě zrušit větu druhou ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění nálezu Ústavního soudu č. 234/2002 Sb., ačkoli celým svým obsahem návrh směřuje vůči větě třetí předmětného ustanovení, a v závěru svého návrhu tuto větu třetí ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění nálezu Ústavního soudu č. 234/2002 Sb., i doslovně cituje, považuje Ústavní soud vymezení petitu za zřejmý omyl a pokud ve svých úvahách z něj vybočil, nejde o postup ultra petitum, nýbrž o odstranění zjevného rozporu mezi obsahem a citací právního předpisu označující petit návrhu.

Ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění nálezu Ústavního soudu č. 234/2002 Sb., platné ke dni doručení návrhu Okresního soudu v Ostravě Ústavnímu soudu, zní: „Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují hotové výdaje advokáta a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního předpisu o mimosmluvní odměně.“.

Celé ustanovení § 31 zákona č. 82/1998 Sb. bylo s účinností od 27. dubna 2006 zákonem č. 160/2006 Sb. zrušeno a nahrazeno tímto zněním: