Zákon o advokacii

§ 1

účinné od 1. 7. 1996(1) Tento zákon upravuje podmínky, za nichž mohou být poskytovány právní služby, jakož i poskytování právních služeb advokáty (dále jen „výkon advokacie“).

účinné od 1. 7. 1996(2) Poskytováním právních služeb se rozumí zastupování v řízení před soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, udělování právních porad, sepisování listin, zpracovávání právních rozborů a další formy právní pomoci, jsou-li vykonávány soustavně a za úplatu.

§ 2

účinné od 1. 7. 1996(1) Právní služby mohou poskytovat jen advokáti, a to za podmínek stanovených tímto zákonem a způsobem v něm uvedeným.

účinné od 1. 7. 1996(2) Ustanovením odstavce 1 není dotčeno oprávnění

1. účinné od 1. 7. 1996a) notářů, patentových zástupců a daňových poradců,¹) popřípadě dalších osob, jimž zvláštní zákon svěřuje poskytovat právní služby,
2. účinné od 1. 7. 1996b) zaměstnance právnické nebo fyzické osoby, popřípadě člena družstva poskytovat právní služby osobě, k níž je v pracovním nebo jiném obdobném poměru, pokud je poskytování právních služeb součástí povinností vyplývajících z tohoto poměru.

§ 3

účinné od 1. 7. 1996(1) Advokát je při poskytování právních služeb nezávislý; je vázán právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta.

účinné od 1. 7. 1996(2) Advokáti poskytují právní služby ve všech věcech.

účinné od 1. 7. 1996(3) Ustanovením odstavce 2 není dotčeno omezení rozsahu oprávnění advokátů poskytovat právní služby stanovené tímto zákonem (§ 5 odst. 3).