Zákon o advokacii

§ 1

(1) Tento zákon upravuje podmínky, za nichž mohou být poskytovány právní služby, jakož i poskytování právních služeb advokáty (dále jen „výkon advokacie“).

(2) Poskytováním právních služeb se rozumí zastupování v řízení před soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, udělování právních porad, sepisování listin, zpracovávání právních rozborů a další formy právní pomoci, jsou-li vykonávány soustavně a za úplatu.

§ 2

(1) Právní služby na území České republiky jsou oprávněni poskytovat za podmínek stanovených tímto zákonem a způsobem v něm uvedeným

1. a) advokáti,
2. b) fyzické osoby, které jsou státními příslušníky některého z členských států Evropské unie nebo členských států Dohody o evropském hospodářském prostoru a které v tomto státě získaly oprávnění poskytovat právní služby (dále jen „domovský stát“) pod profesním označením svého domovského státu oznámeným ve sdělení Ministerstva spravedlnosti vyhlášeném ve Sbírce zákonů, (dále jen „evropský advokát“).

(2) Ustanovením odstavce 1 není dotčeno oprávnění

1. a) notářů, soudních exekutorů, patentových zástupců a daňových poradců,¹) popřípadě dalších osob, jimž zvláštní zákon svěřuje poskytovat právní služby,
2. b) zaměstnance právnické nebo fyzické osoby, popřípadě člena družstva poskytovat právní služby osobě, k níž je v pracovním nebo jiném obdobném poměru, pokud je poskytování právních služeb součástí povinností vyplývajících z tohoto poměru.

§ 3

(1) Advokát je při poskytování právních služeb nezávislý; je vázán právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta.

(2) Advokáti poskytují právní služby ve všech věcech.

(3) Ustanovením odstavce 2 není dotčeno omezení rozsahu oprávnění advokátů poskytovat právní služby stanovené tímto zákonem (§ 5a odst. 2).