§ 37.
změněno 1. 1. 1957 zákonem 63/1956 Sb.
§ 37. (1) Místo trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři měsíce uloží soud pachateli, který jinak vede řádný život pracujícího člověka by nepřevyšoval šest měsíců, uloží soud pachateli nápravné opatření na jeden měsíc až šest měsíců jeden rok, má-li za to, že k nápravě pachatele je výkonu dosažení účelu trestu třeba, ale že k ní postačí tento mírnější trest. (2) Nápravné opatření nelze uložit, a) jde-li o trestný čin vojáku v činné službě, u něhož je vyloučeno podmíněné odsouzení, b) příčí-li se uložení tohoto trestu důležitému obecnému zájmu příslušníku vojensky organisovaného nebo jiného sboru, jehož příslušníci podléhají podle zvláštních zákonů ustanovením o trestných činech vojenských, v činné službě, c) je-li pachatel trvale práce neschopen válečnému zajatci, nebo d) podléhá jsou-li pachatel vojenské soudní pravomoci tu jiné okolnosti, které brání výkonu tohoto trestu.