Nařízení vlády o osobních požitcích poskytovaných duchovním církví a náboženských společností

§ 1 Základní plat (1) Duchovní, kteří jsou zaměstnanci registrovaných církví a náboženských společností (dále jen „duchovní“), se zařadí do platové třídy podle činnosti vykonávané v duchovní správě, církevní administrativě nebo ústavu pro výchovu duchovních (dále jen „duchovenská činnost“) uvedené v příloze č. 1, která je součástí tohoto nařízení. (2) Duchovní se zařadí do jednoho z deseti platových stupňů v závislosti na délce praxe započtené příslušnou církví nebo náboženskou společností (dále jen „církev“). (3) Do doby rozhodné pro zařazení duchovního do platového stupně (dále jen „započitatelná praxe“) příslušné platové třídy se započte doba a) výkonu duchovenské činnosti, b) výkonu vojenské základní (náhradní) služby a civilní služby v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem pro výkon vojenské základní (náhradní) služby, c) mateřské a dovolené, další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené nebo trvalé péče o dítě nebo děti v rozsahu odpovídajícím délce mateřské nebo dovolené a další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené platné v době této péče podle zvláštního právního předpisu,1) nejvýše však v celkovém rozsahu šesti let; uvedené doby se nezapočtou, pokud se žena duchovní současně připravoval na povolání v denním studiu1a) nepřipravovala na povolání, nebo doba v prezenčním studiu,1b) d) osobní péče o dlouhodobě těžce zdravotně postižené nezletilé dítě nebo děti, které vyžadovalo vyžadovaly mimořádnou péči, pokud nebylo umístěno nebyly umístěny v ústavu pro takové děti, nejvýše však v celkovém rozsahu šesti let, d a to včetně doby započtené podle písmene c), e) po kterou byl duchovní ve výkonu trestu odnětí svobody, jestliže soudní rozhodnutí, na jehož základě vykonával trest odnětí svobody, bylo podle zvláštního zákona1b zákona1c) zrušeno, a doba, po kterou nemohl vykonávat duchovenskou činnost z důvodu neplatného pracovněprávního úkonu,1c1d) e f) jiné praxe v rozsahu, v jakém jsou získané znalosti a zkušenosti použitelné pro výkon duchovenské činnosti, nejvýše však v rozsahu dvou třetin. (4) Duchovnímu, který nemá vysokoškolské vzdělání pro výkon duchovenské činnosti, se odečte z doby započitatelné praxe podle odstavce 3 doba a) dvou roků, pokud má jiné vysokoškolské vzdělání, b) pěti roků, pokud má nižší než vysokoškolské vzdělání. (5) Duchovnímu přísluší za výkon duchovenské činnosti základní plat stanovený v příloze č. 2, která je součástí tohoto nařízení, pro platovou třídu a platový stupeň, do nichž je zařazen. Při výkonu duchovenské činnosti po dobu kratší než 42,5 hodiny 40 hodin týdně přísluší duchovnímu základní plat snížený v poměru doby výkonu duchovenské činnosti ke 42,5 40 hodinám. (6) Základní plat ve vyšším platovém stupni náleží duchovnímu od prvého dne měsíce, v němž dosáhl doby započitatelné praxe podle odstavců 3 a 4. (7) Za měsíce červen a listopad přísluší duchovním základní plat stanovený v příloze č. 2, popř. upravený podle odstavce 5 věty druhé, ve dvojnásobné výši.