§ 40.
změněno 1. 1. 1953 zákonem 67/1952 Sb.
§ 40. (1) Jakmile se doví o skutečnosti odůvodňující jeho vyloučení, oznámí to prokurátor nadřízenému orgánu a soudce předsedovi soudu, u něhož je činný; až do rozhodnutí o vyloučení vykonávají jen ty úkony, které nedopouštějí odkladu. (2) O vyloučení prokurátora rozhoduje nadřízený orgán. (3) O vyloučení soudce rozhoduje soud, u něhož je tento soudce činný. Kdyby se však tento soud po vyloučení jednotlivých soudců stal neschopným rozhodování, rozhoduje o vyloučení a) nadřízený krajský soud, jde-li o okresní soud, a b) nejvyšší soud, jde-li o státní nebo krajský soud. (4) Jestliže soudce, o jehož vyloučení jde, s tím souhlasí, přidělí předseda soudu věc soudci jinému nebo určí za něho do senátu soudce jiného; jde-li o vyloučení předsedy soudu, může tak učinit předseda nadřízeného soudu.