§ 18
změněno 1. 1. 1995 zákonem 241/1994 Sb.
§ 18 (1) Za nezaopatřené se považuje vlastní i osvojené dítě pracovníka zaměstnance nebo jeho manžela až do skončení povinné školní docházky. (2) Po skončení povinné školní docházky se dítě považuje za nezaopatřené, nejdéle však do dosažení 26 let, jestliže a) se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem anebo předepsaným výcvikem, nebo b) se nemůže připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnáno pro nemoc, nebo c) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno se soustavně připravovat na budoucí povolání anebo je schopno se na ně připravovat jen za mimořádných podmínek, anebo d) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno vykonávat soustavné zaměstnání nebo výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav. (3) Po skončení povinné školní docházky se považuje za nezaopatřené také dítě, které je vedeno v evidenci uchazečů o zaměstnání a nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, nejdéle však do dosažení 18 let. (4) Za nezaopatřené dítě se uznává také vnuk nebo sourozenec pracovníka zaměstnance nebo jeho manžela, jestliže je v přímém zaopatření pracovníka zaměstnance, nelze na něj přiznat přídavky nebo výchovné z jiného důvodu a jinak jsou u něho splněny podmínky požadované u vlastních dětí.