Zákon občanský zákoník

§ 907 (1) Soud může svěřit Dohodnou-li se na tom rodiče, soud rozhodne, že dítě do péče jednoho z zůstává v péči obou rodičů, nebo do střídavé aniž by určoval rozsah péče, nebo do společné péče; soud může o dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte každého z nich. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili. (2) Při rozhodování o svěření do péče Nerozhodne-li soud rozhoduje tak podle odstavce 1, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti určí rozsah péče o dítě každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby to s uvážením zájmu dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy (3) Je-li to nutné v úvahu zájmu dítěte, který z rodičů dosud může soud určit podmínky péče rodiče o dítě řádně pečoval a řádně dbal, zejména místo, kde smí či nesmí rodič o jeho citovou dítě pečovat, rozumovou a mravní výchovu nebo osoby, jakož i to které smějí, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje popřípadě nesmějí být při péči přítomny. (34) Soud při rozhodování o svěření Je-li to nutné v zájmu dítěte do péče dbá rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na může soud upravit nepřímý styk rodiče s dítětem nebo právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci informace o dítěti po dobu, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem po kterou o dítě pečuje druhý rodič, popřípadě určit i podmínky tohoto styku.