§ 3.
změněno 1. 1. 1950 zákonem 269/1949 Sb.
§ 3. (1) Za nezaopatřené děti se považují pokrevné i osvojené děti oprávněného nebo jeho manželky (manžela) do 16 let věku. (2) Za nezaopatřené se považuje i dítě (odstavec 1) starší 16 let, jehož vlastní příjem nepřevyšuje 1.800 Kčs v kalendářním čtvrtletí, a) nemůže-li si pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu vlastní prací opatřiti výživu nebo b) připravuje-li se soustavně na budoucí životní povolání studiem na řádném učilišti nebo jiným školením (výcvikem), v tomto případě však nejdéle do 25. roku věku. Nemohlo-li dítě skončiti školení (výcvik) do 25. roku věku pro plnění branné povinnosti, zvyšuje se tato věková hranice o dobu, po kterou byla tato povinnost plněna; po dobu plnění branné povinnosti se dítě nepovažuje za nezaopatřené. (3) Za nezaopatřené děti lze v případech hodných zřetele považovati též děti starší 16 let, u nichž nejsou splněny podmínky odstavce 2, jakož i vnuky, sourozence a schovance. Podrobnosti upraví ministerstvo sociální péče směrnicemi, které vydá po slyšení představenstva Fondu rodinných přídavků Ústřední národní pojišťovny (§ 14) a které vyhlásí v Úředním listě. (4) Jsou-li u více osob splněny podmínky pro poskytnutí rodinného přídavku na totéž dítě, přísluší přídavek jen jednou, a to té z nich, která má dítě v přímém zaopatření.