§ 45
změněno 1. 8. 1998 zákonem 91/1998 Sb.
§ 45 (1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiného občana jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže občan tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Přitom Při výběru vhodné osoby dá soud vymezí rozsah jeho práv a povinností k dítěti přednost zpravidla příbuznému dítěte. Takto (2) Dítě je možno dítě svěřit i do společné výchovy manželům manželů. Rozvodem manželství tato společná výchova zaniká; jestliže zemře Zemře-li jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela. (2) Dítě se může svěřit do pěstounské péče Po rozvodu manželů rozhodne soud o výchově dítěte; podmínky stanoví zvláštní předpis do rozhodnutí soudu společná výchova trvá. (3) Jestliže Do výchovy jen jednoho manžela je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo možno dítě svěřit pouze se souhlasem druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu. Jestliže manželů pozbyl způsobilosti k právním úkonům nebo je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu i v případě, že jiná výchovná-li opatření nepředcházela tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou. Z důležitých důvodů může (4) Při rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče vymezí soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti rozsah jejich práv a povinností k dítěti.