notářský řád

§ 1

Státní notářství pomáhá ve svém oboru činnosti občanům a organizacím při ochraně jejich práv a při uspořádání jejich vzájemných vztahů. Přitom dbá, aby občané vykonávali svá práva v souladu se zájmy společnosti a aby své povinnosti ke spoluobčanům a ke společnosti plnili dobrovolně. Ve své činnosti, zejména svým rozhodováním, pečuje státní notářství důsledně o dodržování socialistické zákonnosti, především při ochraně socialistického společenského vlastnictví a osobního vlastnictví občanů.

§ 2

(1) Státní notářství rozhoduje v řízení o dědictví, o umořování listin, o registraci právních úkonů, o úschovách, a podle zvláštních předpisů o notářských poplatcích. Dále provádí soudem nařízený výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí.

(2) V ostatní své činnosti státní notářství zejména sepisuje notářské zápisy o právních úkonech a jiné písemnosti, osvědčuje právně významné skutečnosti, přijímá do úschovy listiny a peníze, má v úschově pozemkové a železniční knihy a spolupůsobí při evidenci nemovitostí.

§ 3

(1) Při plnění svých úkolů postupuje státní notářství v úzké součinnosti s národními výbory, soudy a jinými státními orgány, jakož i se společenskými organizacemi.

(2) Národní výbory, soudy, prokuratury, jiné státní orgány a organizace poskytují státním notářstvím účinnou pomoc při plnění jejich úkolů.

(3) Státní notářství si poskytují navzájem pomoc při plnění svých úkolů.

§ 4

(1) Při rozhodování i při ostatní své činnosti vychází státní notářství ze skutečného stavu věci, dbá o určitost právních vztahů a o předcházení sporům. Jednání vede tak, aby probíhalo rychle a hospodárně.

(2) Ve věcech souvisících s jeho činností poskytuje státní notářství občanům a organizacím právní poučení a dbá o to, aby nikdo neutrpěl újmu pro nedostatek právních znalostí.

(3) Zjistí-li státní notářství v činnosti některé organizace nedostatky, jež vedly nebo by mohly vést k ohrožení nebo porušení práv, upozorní na to organizaci, u které takový nedostatek zjistilo.

§ 5

(1) Sídla a obvody státních notářství se shodují se sídly a obvody okresních národních výborů; v hlavním městě Praze se shodují obvody státních notářství s obvody obvodních národních výborů.

(2) Ministerstvo spravedlnosti může stanovit, že věci určitého druhu z obvodu několika státních notářství bude vyřizovat jedno z nich.

(3) Úkoly státních notářství vykonávají vedoucí státní notáři, státní notáři a další pracovníci podle tohoto zákona tím pověření.

§ 6

(1) V čele státního notářství je vedoucí státní notář, jemuž přísluší bezprostřední dohled na státní notáře, notářské čekatele a ostatní pracovníky státního notářství. Organizuje a řídí práci státního notářství a odpovídá za řádné plnění jeho úkolů.

(2) Činnost státních notářství v kraji řídí, sjednocuje a kontroluje předseda krajského soudu.

(3) Vrchní dohled na činnost státních notářství vykonává ministr spravedlnosti.

§ 7

(1) Vedoucím státním notářem nebo státním notářem může být ustanoven občan Československé socialistické republiky, který

1. a) je oddán socialistickému zřízení a je občansky bezúhonný,
2. b) má ukončené vysokoškolské právnické vzdělání,
3. c) vykonal právní praxi v délce nejméně dvou let, z toho nejméně jeden rok u státního notářství.

(2) Za notářského čekatele může být přijat občan Československé socialistické republiky, který

1. a) je oddán socialistickému zřízení a je občansky bezúhonný,
2. b) má vysokoškolské právnické vzdělání.

§ 8

(1) Vedoucí státní notáře a státní notáře ustanovuje a odvolává z funkce ministr spravedlnosti na návrh předsedy krajského soudu; jsou-li pro to zvláštního zřetele hodné důvody, může ministr spravedlnosti prominout předepsané vysokoškolské právnické vzdělání nebo předepsanou právní praxi.

(2) Notářské čekatele přijímá a propouští ministr spravedlnosti na návrh předsedy krajského soudu; jsou-li pro to zvláštního zřetele hodné důvody, může ministr spravedlnosti prominout nedostatek právnického vzdělání.

(3) Promine-li se právnické vzdělání, je nutno stanovit lhůtu, ve které je pracovník povinen vysokoškolské právnické vzdělání si doplnit.

§ 9

Vedoucí státní notář, státní notář a notářský čekatel vykoná při ustanovení do rukou předsedy krajského soudu tento slib:

§ 10

(1) Vznikne-li pochybnost o příslušnosti, rozhodne krajský soud, v jehož obvodu jsou státní notářství, které z nich je příslušné; jde-li o státní notářství v obvodech různých krajských soudů, rozhodne Nejvyšší soud. Stejně se postupuje, je-li vhodné, aby ve věci jednalo jiné než dosud příslušné státní notářství. Proti rozhodnutí o určení příslušnosti státního notářství nelze se odvolat.

(2) Je-li příslušných několik státních notářství, může být návrh na zahájení řízení podán u kteréhokoli z nich.

(3) Chybí-li u věci, která patří do pravomoci státního notářství, podmínky příslušnosti nebo nelze-li je zjistit, určí Nejvyšší soud státní notářství, které provede řízení.

§ 11

(1) Podle povahy věci může státní notářství, jestliže to je účelné, jednat v místě, k němuž se projednávaná věc vztahuje; v případě nutnosti může státní notářství jednat v bytě účastníka nebo na jiném vhodném místě.

(2) Má-li být jednáno mimo obvod státního notářství, provede úkon zpravidla dožádané státní notářství.

(3) Jestliže to zhospodární řízení a zejména usnadní pracujícím obstarání jejich věcí, může státní notářství v dohodě s místními národními výbory obcí, jichž se takové opatření týká, a se schválením předsedy krajského soudu určit, že bude konat v některých místech svého obvodu pravidelné úřední dny.

§ 12

(1) Pracovník státního notářství je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, lze-li vzhledem k okolnostem případu důvodně pochybovat o jeho nezaujatosti.

(2) Jestliže pracovník státního notářství neuznává, že je vyloučen, rozhodne o tom s konečnou platností vedoucí státní notář; jde-li o vedoucího státního notáře, rozhodne předseda krajského soudu.

(3) Nemůže-li státní notářství jednat proto, že jeho pracovníci jsou vyloučeni, přikáže se věc jinému než dosud příslušnému státnímu notářství. O tom rozhodne krajský soud, v jehož obvodu jsou obě státní notářství; jinak rozhodne Nejvyšší soud.

§ 13

Řízení se provádí neveřejně; může však být provedeno zcela nebo zčásti veřejně, jestliže to vyžaduje zájem společnosti a není ohroženo státní, hospodářské nebo služební tajemství. Při veřejném jednání může státní notářství stanovit, že k němu nemají přístup nezletilí a ti, u nichž je obava, že by mohli rušit důstojný průběh jednání.

§ 14

(1) Státní notářství ustanoví nezastoupenému účastníku pro řízení před státním notářstvím opatrovníka, jestliže

1. a) účastník není dosud znám, je neznámého pobytu nebo písemnost mu nemůže být doručena na známou adresu v cizině,
2. b) účastník nemůže před státním notářstvím samostatně jednat nebo není schopen srozumitelně se vyjadřovat,
3. c) je to třeba z jiného vážného důvodu k ochraně zájmů účastníka nebo zájmů společnosti.

(2) Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka doručí státní notářství opatrovníkovi a podle potřeby uveřejní vyhláškou.

(3) Nemůže-li být podle zákona účastník, který potřebuje zákonného zástupce, zastoupen tímto zástupcem, ustanoví mu státní notářství opatrovníka. Jde-li o zastupování nezletilého dítěte, ustanoví tímto opatrovníkem národní výbor.

§ 15

(1) Každý účastník platí sám náklady řízení, které mu vznikly, a náklady svého zástupce, jakož i náklady opatrovníka, který mu byl zřízen. Společné náklady platí účastníci podle poměru účastenství na věci, a nelze-li poměr zjistit, rovným dílem.

(2) Náklady důkazu platí účastník, který důkaz navrhl nebo v jehož zájmu byl důkaz proveden.

§ 16

(1) Státní notářství může uložit účastníku, není-li osvobozen od notářského poplatku, aby složil zálohu na náklady řízení.

(2) O povinnosti k placení nákladů řízení rozhoduje státní notářství.

§ 17

(1) Státní notářství vydává rozhodnutí o věci samé anebo, jestliže to je nutné nebo účelné, o její části. O jiných otázkách vydává státní notářství rozhodnutí, jestliže to je třeba s ohledem na průběh nebo výsledky řízení.

(2) Rozhodnutí obsahuje výrok, odůvodnění a poučení o odvolání a o vykonatelnosti.

(3) Rozhodnutí, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nemusí obsahovat odůvodnění. Rozhodnutí vydané pouhým záznamem ve spise (§ 19 odst. 2) nemusí obsahovat odůvodnění ani poučení o odvolání a o vykonatelnosti.

§ 18

Nemůže-li státní notářství rozhodnout proto, že jeho rozhodnutí závisí na skutečnosti, jež zůstala mezi účastníky sporná i po šetření provedeném státním notářstvím k jejímu objasnění, a není-li možno dosáhnout mezi účastníky dohody, přeruší státní notářství řízení až do rozhodnutí o sporné skutečnosti v soudním, popřípadě v jiném řízení. Nepodá-li účastník, jemuž to státní notářství uložilo, ve stanovené lhůtě návrh na takové rozhodnutí, státní notářství v řízení pokračuje a rozhodne i o této skutečnosti.

§ 19

(1) Rozhodnutí vydává státní notářství písemně a doručí je účastníkům. Konalo-li se jednání, státní notářství přítomným účastníkům rozhodnutí také vyhlásí; prohlásí-li přítomný účastník, že nežádá písemné vyhotovení vyhlášeného rozhodnutí a že se vzdává práva odvolání, nemusí mu být rozhodnutí doručeno.

(2) Rozhodnutí, které zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, může státní notářství vydat pouhým záznamem ve spise; to však neplatí, ukládá-li se takovým rozhodnutím účastníkovi povinnost nebo žádá-li účastník jeho doručení. Pouhým záznamem ve spise lze vydat také jiné rozhodnutí, proti němuž není přípustné odvolání, nežádá-li účastník jeho doručení nebo nevyžaduje-li jeho doručení povaha věci.

(3) Má-li být podle zákona rozhodnutí uveřejněno vyhláškou, vyvěsí se po dobu 15 dnů na úřední desce státního notářství. Uplynutí této doby nahrazuje doručení rozhodnutí.

§ 20

Státní notářství je vázáno svým rozhodnutím, jakmile je vyhlásilo; nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo doručeno, a nedošlo-li k jeho vyhlášení ani k doručení, jakmile byl o něm ve spise učiněn záznam. Rozhodnutím, kterým se upravuje jen vedení řízení, není však státní notářství vázáno.

§ 21

(1) Proti rozhodnutí státního notářství se může účastník odvolat. Odvolání se podává do 15 dnů od doručení rozhodnutí. Odvolání se podává u státního notářství, proti jehož rozhodnutí směřuje.

(2) Vedle případů v tomto zákoně stanovených není přípustné odvolání, jehož se účastník vzdal, a odvolání proti rozhodnutí vydanému pouhým záznamem ve spise. Dále není přípustné odvolání proti rozhodnutí, jímž

1. a) se upravuje vedení řízení;
2. b) bylo povoleno navrácení lhůty;
3. c) bylo připuštěno vzetí návrhu zpět;
4. d) bylo rozhodnuto o svědečném;
5. e) bylo vráceno podání k opravě;
6. f) byla registrována smlouva.

(3) Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

§ 22

(1) Státní notářství může samo rozhodnout o odvolání, je-li napadeno rozhodnutí, které se týká jedině odvolatele, a může-li odvolání zcela vyhovět.

(2) Nerozhodne-li státní notářství samo podle odstavce 1 o odvolání, rozhodne o něm krajský soud.

(3) O stížnostech pro porušení zákona proti pravomocným rozhodnutím státních notářství rozhoduje Nejvyšší soud.

§ 23

(1) Vydané rozhodnutí, které nelze napadnout odvoláním, je v právní moci.

(2) Rozhodnutí je vykonatelné, jakmile uplyne lhůta k plnění v něm stanovená. Není-li v rozhodnutí stanovena povinnost k plnění, je rozhodnutí vykonatelné, jakmile nabylo právní moci; státní notářství může však stanovit, vyžadují-li to zvláštní okolnosti případu, že takové rozhodnutí je vykonatelné bez zřetele na právní moc.

§ 24

Ve věcech pravomocně skončených je přípustná obnova řízení s výjimkou rozhodnutí, jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout podle tohoto zákona jinak. O povolení obnovy rozhoduje státní notářství, které vydalo ve věci rozhodnutí.

§ 25

Použití občanského soudního řádu

Není-li v tomto zákoně stanovena odchylná úprava, použije se na řízení před státním notářstvím ustanovení občanského soudního řádu, jestliže to povaha věci nevylučuje.