§ 3
změněno 1. 4. 2012 zákonem 375/2011 Sb.
§ 3 Způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka (1) Způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka má ten, kdo a) má odbornou způsobilost podle tohoto zákona nebo jemuž byla uznána odborná kvalifikace k výkonu zdravotnického povolání v souladu s ustanoveními hlavy VII nebo VIII tohoto zákona, b) je zdravotně způsobilý, c) je bezúhonný. (2) Zdravotnický pracovník a jiný odborný pracovník je povinen doložit zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékařským posudkem3b) vydaným na základě lékařské prohlídky. Lékařský posudek vydává registrující praktický lékař poskytovatel zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství, a není-li, jiný praktický lékař. Seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k výkonu povolání, obsah lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku stanoví prováděcí právní předpis. Zdravotní způsobilost se zjišťuje a) před zahájením výkonu povolání a po přerušení výkonu povolání na dobu delší než 3 roky, b) v případě důvodného podezření, že došlo ke změně zdravotního stavu zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka, 1. na vyžádání správního úřadu, který vydal oprávnění k provozování zdravotnického zařízení poskytování zdravotních služeb podle zvláštního právního předpisu4) zákona o zdravotních službách, jde-li o pracovníka, který poskytuje zdravotní péči vlastním jménem služby, nebo o odborného zástupce, je-li ustanoven4), nebo 2. na vyžádání zaměstnavatele, jde-li o zaměstnance, který podle lékařského posudku lékaře zařízení závodní preventivní péče poskytovatele pracovnělékařských služeb pozbyl zdravotní způsobilost k práci. Fyzické osoby, kterým byla uznána zdravotní způsobilost podle hlavy VII, dokládají zdravotní způsobilost rozhodnutím ministerstva (§ 81) před prvním zahájením výkonu povolání. Hostující osoby dokládají zdravotní způsobilost dokladem požadovaným v členském státě původu (§ 79). (3) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s poskytováním zdravotní péče zdravotních služeb, nebo ten, na něhož se na něho hledí, jako by nebyl odsouzen5). (4) Doklad o bezúhonnosti a) se vyžaduje vždy před zahájením výkonu zdravotnického povolání zdravotnického pracovníka a nebo jiného odborného pracovníka nebo též v jiných odůvodněných případech; zdravotnický pracovník a jiný odborný pracovník v průběhu výkonu zdravotnického povolání v odůvodněných případech též na vyžádání zaměstnavatele, jde-li o zaměstnance, a zdravotnický pracovník, který poskytuje zdravotní péči vlastním jménem, nebo na vyžádání správního úřadu, který mu zdravotnickému pracovníku nebo jinému odbornému pracovníku, který poskytuje zdravotní služby, vydal oprávnění k provozování zdravotnického zařízení poskytování zdravotních služeb podle zvláštního právního předpisu4) zákona o zdravotních službách, je povinen doložit svoji bezúhonnost b) si vyžádá ministerstvo pro účely správního řízení vedeného podle tohoto zákona. (5) Bezúhonnost se dokládá výpisem z evidence z Rejstříku trestů24) nebo obdobné evidence trestů členského státu původu nebo obdobného rejstříku, který odpovídajícím dokladem vydaným příslušným orgánem členského státu původu; tento výpis nebo doklad nesmí být starší než 3 měsíců měsíce. (6) Fyzické osoby, kterým byla uznána bezúhonnost podle hlavy VII, dokládají bezúhonnost rozhodnutím ministerstva (§ 81) před prvním zahájením výkonu povolání. Hostující osoby dokládají bezúhonnost dokladem požadovaným v členském státě původu (§ 80).