§ 2
změněno 1. 1. 1990 zákonem 160/1989 Sb.
§ 2 (1) Nárok na zvláštní příspěvek má pracující, který pro dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo ohrožení nemocí z povolání z dosavadního zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech1) (dále jen „hornické zaměstnání“) a) byl převeden na jinou, méně rizikovou, práci v podzemí hlubinných dolů, nebo b) byl převeden na jinou práci mimo podzemí hlubinných dolů, nebo c) skončil pracovní poměr k organizaci, v níž vykonával hornické uvedené zaměstnání. (dále jen „hornická organizace“2) Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který po dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo zjištění ohrožení nemocí z povolání byl ze zaměstnání uvedeného v odstavci 1 uvolněn k výkonu veřejné funkce. (23) Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který byl zaměstnán celkem nejméně 15 roků v hornickém zaměstnání uvedeném v odstavci 1, dosáhl za jehož jeho trvání dosáhl věku aspoň 50 let a přestal je vykonávat. (34) Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který po dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo zjištění ohrožení nemocí z povolání důvodu provádění útlumového programu schváleného příslušnou vládou a) přešel ze zaměstnání uvedeného v odstavci 1, v němž byl zaměstnán celkem více než tři roky, do zaměstnání mimo podzemí hlubinných dolů, b) přešel z hornického jiného zaměstnání uvolněn pro výkon veřejné funkce I. pracovní kategorie v hornictví vykonávaného pod zemí v hlubinných dolech,2) v němž byl zaměstnán celkem nejméně pět roků, do zaměstnání, z něhož nevzniká nárok na zvláštní příspěvek, nebo c) přešel ze zaměstnání I. pracovní kategorie při úpravě a konečném zpracování uranové rudy,3) v němž byl zaměstnán celkem nejméně pět roků, do zaměstnání, z něhož nevzniká nárok na zvláštní příspěvek.