§ 120
změněno 1. 1. 1992 zákonem 519/1991 Sb.
§ 120 (1) Soud dbá o to, aby skutečný stav věci byl zjištěn co nejúplněji. Rozhoduje, které z navrhovaných důkazů je třeba provést, a provede i jiné důkazy, než jsou navrhovány. Jestliže tvrzení účastníků o skutečnostech jsou shodná, může se soud omezit při zjištění skutkového stavu na tato nesporná tvrzení. (2) Účastníci jsou povinni označit důkazy, jimiž lze objasnit skutečný stav věci; neučiní-li tak, rozhodne soud na podkladě ostatních provedených důkazů.