§ 239
změněno 1. 1. 1992 zákonem 519/1991 Sb.
§ 239 (1) Stížnost se podává písemně u Dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, který je příslušný ji projednat jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně. (2) Ve stížnosti musí být kromě obecných náležitostí (§ 42 Dovolání je přípustné také proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže a) odvolací soud vyslovil ve svém potvrzujícím usnesení, že je dovolání přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, b) jde o usnesení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí na podkladě cizozemského rozhodnutí, c) jde o usnesení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 3 1 písm. g) uvedeno a h). (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, proti kterému rozhodnutí jde-li o usnesení o příslušnosti, předběžném opatření, pořádkové pokutě, o znalečném, tlumočném a o nákladech řízení, jakož i o těch usneseních ve věcech upravených zákonem o rodině, v jakém rozsahu směřuje a v čem nichž se spatřuje porušení zákona ve věci samé rozhoduje usnesením. Stížnost musí být náležitě odůvodněna. (34) Rozsah i důvody stížnosti lze měnit Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují také na usnesení, kterými byla vyřízena odvolání proti rozhodnutím státních notářství; ustanovení § 236 a 237 tu platí obdobně.