§ 202
změněno 1. 1. 2001 zákonem 30/2000 Sb.
§ 202 (1) Odvolání není přípustné proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání, ledaže je podáno proto, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b) nebo že rozsudek spočívá v nesprávném právním posouzení věci. (2) Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž a) se upravuje vedení řízení; b) byl k řízení přibrán další účastník (§ 94 odst. 3); c) bylo zahájeno řízení bez návrhu; d) bylo vráceno byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání k opravě doplnil nebo opravil (§ 43 odst. 1); e) bylo prominuto zmeškání lhůty; f) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu; g) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3; h) byl schválen smír; i) bylo rozhodnuto o návrhu občana na provedení opravy nebo doplnění voličského seznamu; j) byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle § 110; k) byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil (§ 114b); l) bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí. (2) Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání. (3) Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.