§ 214
změněno 1. 1. 2001 zákonem 30/2000 Sb.
§ 214 (1) K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání. (2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže a) se odmítá odvolání podle § 218; b) se zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení; c) odvolání směřuje proti usnesení; d) jde o rozhodnutí o způsobilosti k právním úkonům soudu prvního stupně, o vyslovení přípustnosti převzetí které se podle zákona vydává bez nařízení jednání nebo držení v ústavu zdravotnické péče nebo o prohlášení za mrtvého kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé; e d) se zrušuje rozhodnutí podle § 221 odst. 1; f e) odvolání se týká toliko nákladů řízení, příslušenství pohledávky lhůty k plnění nebo její splatnosti anebo předběžné vykonatelnosti rozsudku; g. (3) odvolání směřuje proti rozsudku Jednání není třeba nařizovat také tehdy, kterým bylo rozhodnuto-li odvolání podáno jen o výživě nezletilého dítěte z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; h) odvolání směřuje proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání to neplatí, jestliže odvolací soud postupuje podle § 213.