§ 238a
změněno 1. 1. 2001 zákonem 30/2000 Sb.
§ 238a (1) Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře kterým bylo rozhodnuto a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví) ve věci konkursu a jeho hotových výdajích vyrovnání, b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech žalobě pro zmatečnost, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, e) odvolání odmítnuto ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) odvolací řízení zastaveno o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2. (2) Dovolání podle odstavce 1 písm Ustanovení § 237 odst. 1 a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině 3 platí obdobně.