§ 202
změněno 1. 7. 2009 zákonem 7/2009 Sb.
§ 202 (1) Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž a) se upravuje vedení řízení; b) byl k řízení přibrán další účastník (§ 94 odst. 3); c) bylo zahájeno řízení bez návrhu; d) byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo opravil (§ 43 odst. 1); e) bylo prominuto zmeškání lhůty; f) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu; g) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3; h) byl schválen smír; i) byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle § 110; j) byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil (§ 114b, 193d); k) bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí; l) bylo rozhodnuto o opatřeních k zajištění podmínek pro navrácení dítěte (§ 193c); m) bylo rozhodnuto, že doručení je neúčinné (§ 50d); n) byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu; o) bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu. (2) Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání. (3) Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.