Sp. zn. I. ÚS 25/93
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele ing. V.L., o návrhu na zrušení části zákona č. 589/92 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti t a k t o
N á v r h s e o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se ve svém návrhu domáhal zrušení § 3 odst. 1 písm. d) a § 5 odst. 1 písm. c) zák. č. 589/92 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a dalších předpisů, které dále nespecifikoval, aby tím byla odstraněna diskriminace důchodců, kteří jsou zároveň osoby samostatně výdělečné činné a jsou z toho titulu povinni platit pojistné na sociální zabezpečení, přičemž však nemocenské dávky v době nemoci nepobírají ani se jim po ukončení výdělečné činnosti nezvyšuje důchod, takže se jedná o jakousi "nenávratnou daň". Po přezkoumání návrhu dospěl soud k závěru, že není zřejmé, zda se jedná o ústavní stížnost v souvislosti s porušením základního práva nebo svobody navrhovatele, neboť tak byla označena, nebo zda se jedná o návrh na zrušení zákona podaný osobou neoprávněnou. Soud proto o těchto skutečnostech navrhovatele vyrozuměl. Zaslal mu informace o podmínkách podání ústavní stížnosti ve vazbě na návrh na zrušení zákona v souladu s ustanoveními zák. o Ústavním soudě č. 182/93 Sb., zejména ust. § 64 a § 72 tohoto zákona a zároveň mu stanovil termín 30 dnů k odstranění všech uvedených vad a nejasností. Nato navrhovatel ve lhůtě odpověděl pouze bližším upřesněním návrhu na zrušení cit. zákona, který však opětovně označil jako ústavní stížnost.
2 - Vzhledem k tomu, že z navrhovatelem upřesněného návrhu zcela nepochybně vyplynulo, že se jedná o nesprávně označený návrh na zrušení částí zákona, k němuž dle ustanovení zákona o Ústavním soudě č. 182/93 § 64 není fyzická osoba oprávněna, pokud zároveň nepodá ústavní stížnost za podmínek § 74 cit. zákona, dospěl soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ust. § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudě, to jest, že návrh byl podán někým zjevně neoprávněným, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí odvolání není přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 1993
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.