III. ÚS 53/93 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky ve věci pana K.K. a J.J., o žádosti o soudní rozhodnutí rozhodl takto :
Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
Podáním ze dne 10. 8. 1993 domáhají se navrhovatelé vydání rozhodnutí ve věci navrácení vlastnictví k pozemkům, které blíže označují a které v roce 1968 bezplatně odevzdali do vlastnictví státu. Dovozují, že zmíněné nemovitosti zdědili po svém otci v rozsahu jedné ideální poloviny každý z nich a že jejich jednání s ÚG., bylo bezvýsledné. I když jde patrně o restituční nároky na které by bylo třeba aplikovat ustanovení zák. 229/91Sb., není z podání navrhovatelů patrno zda své případné restituční nároky ve smyslu příslušných zákonných ustanovení uplatnili, či zda jak a kým o nich bylo rozhodnuto. Pravomoc Ústavního soudu České republiky je přesně vymezena jednak Ústavou České republiky (ust. zák. č. 1/93Sb.), jednak zákonem o Ústavním soudu ČR ( č. 182/93Sb.).
Ve smyslu těchto zákonných ustanovení je ústavní stížnost mimo jiné nepřípustná, jestliže navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon o ochraně práva poskytuje, ( § 72 odst. 4 z.č. 182/93 Sb.) přičemž takovouto stížností lze napadnout toliko pravomocné rozhodnutí, jímž bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou ve smyslu čl. 10 Ústavy (§ 72 odst. 1 lit. a) cit. zák.). Protože těmto zákonným podmínkám podání navrhovatelů, odhlédnuto již od jeho formálních vad nevyhovuje, nezbylo než ve věci rozhodnout jak ve výroku tohoto rozhodnutí se stalo ( § 43 odst. 1 lit. c), neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. 9.1993
JUDr. Vlastimil Ševčík předseda