III. ÚS 57/93 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele P.C., zastoupeného advokátem JUDr. J.Z.,
t a k t o
Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Návrhem na zahájení řízení, a to ústavní stížností se navrhovatel domáhá nálezu Ústavního soudu ČR, kterým by bylo shledáno porušení základních práv zaručených Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod čl. 11, tedy práva vlastnického a následně i článku 1, 3. Současně navrhuje zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3.7.1992 sp. zn. 6 C 128/88 a na něj navazujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20.5.1993 sp. zn. 20 Co 111/93, kterými měla být narušena výše uvedená práva.
Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně bylo vypořádáno bezpodílové spoluvlastnictví manželů po rozvodu manželství a bylo rozhodnuto o konkrétních položkách tvořících bezpodílové spoluvlastnictví manželů a na základě řádně provedeného důkazního řízení bylo bezpodílové spoluvlastnictví manželů rozděleno s respektováním zásady, že podíly obou manželů na společném majetku jsou zásadně stejné (§ 150 občanského zákoníku). Napadeným rozsudkem soudu II. stupně pak v rámci odvolacího řízení bylo přezkoumáno napadené rozhodnutí soudu I. stupně a jako věcně správné toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
Navrhovatel potom v podané ústavní, stížnosti nepoukazuje na porušení základních práv a svobod daných mu Listinou v tom smyslu, že bezpodílové spoluvlastnictví nebylo vypořádáno řádně z hlediska stejných podílů, ale namítá, že vlastnictví ke konkrétnímu předmětu mělo být určeno jiným způsobem. V této skutečnosti však nemůže být shledáváno porušení ústavního práva, protože Ústava ČR i občanský zákoník zaručují ve vztahu k
bezpodílovému spoluvlastnictví manželů rovné podíly, nikoliv vlastnické právo k jednotlivým věcem.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu než podaný návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/93 Sb. odmítnout.
Pokud jde o tvrzení navrhovatele, že některé položky nebyly zařazeny do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, nemůže se Ústavní soud tímto návrhem zabývat, protože tyto položky byly darovány navrhovateli nebo jeho rozvedené manželce a nemohou proto tvořit součást bezpodílového spoluvlastnictví manželů a mohly by tak být předmětem vlastnictví podílového. V tomto případě však navrhovatel nevyužil všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje a proto je podaný návrh z tohoto hlediska nepřípustný ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/93 Sb.
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 2. listopadu 1993
JUDr. Vladimír Jurka soudce Ústavního soudu