Sp. zn. I. ÚS 113/93 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele JUDr. PhDr. V. S., o ústavní stížnosti na postup orgánů státní správy, prokuratury, policie a soudů České republiky,
t a k t o :
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se ve svém návrhu domáhal napravení křivd v oblasti sociální, zdravotní a finanční, které mu byly způsobeny dle jeho tvrzení hrubým porušováním lidských práv ze strany celé řady subjektů - orgánů státní správy, policie, prokuratury a soudů, a to již od roku 1949 až doposud.
Po přezkoumání návrhu dospěl soud k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon o Ústavním soudu č. 182/93 Sb. stanoví.
Navrhovatel nebyl zastoupen advokátem, komerčním právníkem ani notářem (§ 30 cit. zák.), z návrhu nebylo patrno čeho, tj. jakého výsledku soudního řízení se navrhovatel domáhá a chyběl dostatečný počet stejnopisů návrhu (§ 34 cit. zák.). K ústavní stížnosti dále v mnoha případech nebyly připojeny kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 cit. zák.), ani nebylo zřejmé, že stěžovatel, dříve než se obrátil na Ústavní soud, vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 cit. zák.).
Na základě těchto skutečností soud o tomto navrhovatele vyrozuměl a určil mu lhůtu 30 dnů od doručení k odstranění nedostatků návrhu zároveň s poučením o všech jeho náležitostech dle zákona o Ústavním soudě.
Nato navrhovatel dvakrát požádal o prodloužení lhůty k odstranění nedostatků. Na základě těchto žádostí mu byla lhůta v obou případech prodloužena, a to nejprve o 15 a podruhé o 20 dnů od doručení přípisu. Navrhovatel však pouze doplnil a rozšířil svůj návrh, avšak vytčené vady neodstranil.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zák. o Ústavním soudě, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 1994
prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR