Sp. zn. III. ÚS 122/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů L. a T.P., zastoupených advokátkou JUDr. E.B.,
t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelé dne 18.8.1994 podali návrh v souvislosti s rozsudkem Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 6 C 253/91, ze dne 3.2.1993, dále v souvislosti s rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 19 Co 135/93, ze dne 30.6.1993 a konečně v souvislosti s usnesením Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7 Cdo 69/93, ze dne 30.12.1993. Nutno uvést, že zmíněný rozsudek Krajského soudu v Brně nabyl právní moci dne 9.8.1993 a zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze nabylo právní moci dne 9.3.1994.
Návrh podali navrhovatelé jak již řečeno dne 18.8.1994, tento návrh byl upřesněn advokátem dne 10.10.1994 a označen jako návrh na zahájení řízení, o vrácení daru. Podle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zákona). Právní moci rozhodnutí, vůči kterým směřuje uvedená stížnost, potom nastaly jak uvedeno výše. Ohledně rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jak shora zmíněno, je v daných souvislostech nutno upozornit na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. úS 40/93 ze dne 3.2.1994, který se uvedenou problematikou rovněž zabývá a řeší také otázku, kdy jest dovolání považovat za poslední prostředek, který zákon poskytuje k ochraně práva, a který stěžovatel před podáním ústavní stížnosti musí vyčerpat. Nutno dodat, že v daném případě projednávaná věc je totožná s případem, který byl v uvedeném nálezu řešen. Přesto je na místě dodat, že lhůta 60 dnů uplynula marně i s ohledem na zmíněné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.
Ústavnímu soudu ČR potom s ohledem na uvedené skutečnosti nezbylo, než podle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., návrh odmítnout jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 1994
JUDr. Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR