Sp. zn. III. ÚS 86/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele M.H.,
t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Dne 16.6.1994 bylo Ústavnímu soudu ČR doručeno podání navrhovatele M.H., ve kterém tento žádá o přezkoumání rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 7 C 252/92 a Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Co 87/94.
V dané věci posuzovaly oba zmíněné soudy užívání nebytových prostor v domě v P. V této souvislosti nutno uvést, že povinností Ústavního soudu je mimo jiné poskytovat ochranu ústavnosti a tedy v tomto směru zaručeným základním právům a svobodám v případě, že byly narušeny zásahem orgánu veřejné moci. Rozhodně nemá postavení dalšího odvolacího orgánu v rámci soudní soustavy. Takto tedy nelze spatřovat porušení výše uvedených práv a svobod v tom, že v soudním řízení vyhověly soudní orgány druhému účastníku sporu. Nutno snad jen dodat, že v daném případě z právního hlediska posuzovaly uvedené soudy předmětnou záležitost v souladu se zákonem, protože podle občanského zákoníku ve znění platném v době rozhodnutí správního orgánu o přidělení nebytových prostor vznikalo právo užívání těchto prostor až uzavřením dohody o předání a převzetí nebytových prostor, nikoliv dnem vydání rozhodnutí o přidělení. Dnem 1.5.1990 potom nabyla účinnosti nová právní úprava (zák. č. 116/1990 Sb.) a vzhledem k tomu, že do nabytí účinnosti této právní úpravy právo užívání nevzniklo, je nutno předmětnou záležitost posuzovat podle nové právní úpravy.
S ohledem na uvedené, zejména s poukazem na to, že v uvedené záležitosti nebyla porušena základní práva a svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh podle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako zjevně neopodstatněný.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. září 1994
JUDr. Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu