IV. ÚS 76/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti E. J., ze dne 20. 5. 1994 proti rozhodnutí SN v N., č.j. REh11/92-5, ze dne 20. 11. 1992 a proti rozsudku Krajského soudu v Praze, č. j. 19 Ca 229/93-28, ze dne 18. 8. 1993, t a k t o :
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Podáním ze dne 20. 5. 1994 se stěžovatelka obrátila na Ústavní soud s návrhem na přezkoumání rozhodnutí uvedených ve výroku tohoto usnesení, kterými byl pravomocně zamítnut návrh na registraci dohody o vydání nemovitostí v kat. území v L., uzavřené dne 14. 1. 1992 mezi stěžovatelkou a M.ú. Podání, přes jeho nedostatky, považoval soud za ústavní stížnost podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb. Vzhledem k pochybnostem o dodržení zákonné lhůty pro uplatnění ústavní stížnosti nevyzval Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad (zejména k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení), ale vyzval Krajský soud v Praze, aby sdělil, kdy napadený rozsudek nabyl právní moci. Ze zprávy, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 6. 1994, vyplývá, že předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 18. 9. 1993.
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Tímto posledním prostředkem nepochybně byl rozsudek Krajského soudu v Praze, č.j. 19 Ca 229/93-28, ze dne 18. 8. 1993. Tento rozsudek, jak je výše uvedeno, nabyl právní moci dne 18. 9. 1993 a je tedy nesporné, že návrh na jeho zrušení byl podán opožděně. Vzhledem k této skutečnosti nezbylo soudci zpravodaji, než aby návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl, a to bez jednání a bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj
Brno 23. června 1994