IV. ÚS 9/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele P. J., t a k t o :
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Formálně vadným návrhem - podáním ze dne 12. 1. 1994 podal navrhovatel Ústavnímu soudu ČR "podnět k přešetření souladu řádu o výkonu vazby s Listinou občanských práv a svobod a Ústavou České republiky" s odůvodněním, že v ustanovení řádu o výkonu vazby týkajícím se korespondence obviněných se objevuje možnost kontroly korespondence i těch obviněných, kterých se netýká ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu, a to orgánem vězeňské služby. V tom, že se tak děje v nepřítomnosti odesílatele písemnosti a není přitom stanovena možnost ochrany osobnosti odesílatele při případném zneužití znalostí uvedených informací v písemnosti, spatřuje navrhovatel závažný zásah do občanských práv.
Podle zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., je fyzická osoba oprávněna podat návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení pouze za podmínek uvedených v ustanovení § 74 citovaného zákona - tedy pouze spolu s ústavní stížností, pokud tvrdí, že uplatněním zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž zrušení zároveň navrhuje a která podle jeho tvrzení jsou v rozporu s ústavním zákonem, mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost pak podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. je fyzická osoba oprávněna podat, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. V daném případě navrhovatelem ústavní stížnost podána nebyla, z obsahu jeho podání je patrno, že pouze obecně poukazuje na ustanovení zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, týkající se korespondence obviněných a možnost případného zneužití informací. Nejsou tedy v tomto případě splněny podmínky ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., a navrhovatele proto není možno považovat za osobu, která by ve smyslu ustanovení § 64 citovaného zákona byla oprávněna podat návrh na zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Musel být proto jeho návrh Ústavním soudem podle § 43 odst. 1 písm. d) citovaného zákona odmítnut jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 1994
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj -7-