Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele D. C., o ústavní stížnosti proti rozsudku vojenského obvodového soudu v Olomouci a usnesení Vyššího vojenského soudu v Přerově, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Navrhovatel se ve svém návrhu domáhal zrušení rozsudku vojenského obvodového soudu v Olomouci, sp. zn. 1 T 191/93 a usnesení Vyššího vojenského soudu v Přerově, sp. zn. 2 To 178/93, jimiž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem znásilnění, dle § 241 odst. 1 tr. zákona a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří let. Dle tvrzení navrhovatele nebyla jeho trestná činnost oběma soudy zcela prokázána, čímž bylo porušeno jeho základní právo, dle Listiny základních práv a svobod, na stanovení viny a uložení trestu pouze na základě zákona.
Po přezkoumání návrhu dospěl soud k závěru, že podání nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., stanoví. Navrhovatel nebyl zastoupen advokátem, komerčním právníkem ani notářem (§ 30 cit. zák.), návrh neobsahoval označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a nebylo z něho patrno, čeho se navrhovatel domáhá a chyběl dostatečný počet stejnopisů návrhu (§ 34 cit. zák.) a k ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 cit. zák.).
Na základě uvedených skutečností soud o tomto navrhovatele vyrozuměl a určil mu lhůtu k odstranění nedostatků. V uvedené lhůtě navrhovatel odstranil vady pouze zčásti, proto byl vyzván opětovně k odstranění zbývajících nedostatků návrhu, což také učinil.
Nato si soud vyžádal spisy v předmětné trestní věci od Vojenského obvodového soudu v Olomouci a Vyššího vojenského soudu v Přerově, aby se seznámil se všemi skutečnostmi a navrhovanými důkazy. Ještě dříve, než mohl soud nařídit ve věci jednání, vzal navrhovatel, přípisem ze dne 21. 11. 1994, svoji stížnost výslovně zpět.
Vzhledem k této skutečnosti Ústavní soud dle ust. § 77 za použití § 54 zákona o ústavním soudu č. 182/1993 Sb. řízení zastavil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 1995
JUDr. Vladimír Paul, CSc. předseda I. senátu