III. ÚS 76/95-26 ČESKÁ REPUBLIKA USNES ENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů L.Š., H.Ch. a J.V., zastoupených advokátem JUDr. J.P., o návrhu ze dne 5. dubna 1995, t a k t o :
Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
Návrhem, který Ústavní soud České republiky obdržel dne 10. dubna 1995, se navrhovatelé domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca 445/94, ze dne 21. února 1995, a rozhodnutí O.ú. v J., pozemkového úřadu ze dne 2. června 1994, sp. zn. PÚ/6899/92. Uvedli, že podle jejich přesvědčení tato rozhodnutí zasáhla do jejich práva vlastnit majetek a práva na jeho ochranu, a jsou proto v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Ve svém návrhu na vydání nemovitostí podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, poukázali na to, že k vyvlastnění nemovitostí - pozemků - došlo až poté, co na nich byly postaveny domy, což považují za nezákonné. Z této skutečnosti pak lze dovodit, že vyvlastněné
III. ÚS 76/95-27
nemovitosti nesloužily po vyvlastnění k účelu, pro který byly vyvlastněny, čímž byl podle názoru navrhovatelů naplněn zákonný důvod navrácení vyvlastněných nemovitostí. Ústavní soud České republiky s ohledem na obsah stížností, obsah rozsudku Krajského soudu v Ostravě) č. j. 22 Ca 445/94-31, ze dne 21. února 1995, podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. návrh navrhovatelů odmítl. K navrhovateli namítanému dotčení na základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 11 Listiny základních práv a svobod, nutno poukázat na stanovisko, zastávané Ústavním soudem České republiky /ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, IV. ÚS 23/93/. Ústavní soud České republiky není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Kromě toho Ústavní soud České republiky v uvedené souvislosti zaujal ve své judikatuře stanovisko, podle něhož z ústavního principu nezávislosti soudů /čl. 82 Ústavy České republiky/, vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů /§ 132 o. s. ř./; jestliže obecné soudy respektují kautely, dané § 132 o. s. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval /rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 23/93/, neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod /III. ÚS 36/95/. Výše uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Při vykonávání a hodnocení důkazů se Krajský soud v Ostravě, ve věci sp. zn. 22 Ca 445/94)nedostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Závěry, plynoucí z tohoto hodnocení, tj. posouzení, zda navrhovatelům vznikl nárok na vydání nemovitosti, které přešly na stát vyvlastněním, jak má na mysli § 6 odst. 1 písm. m) zákona č. 229/1991 Sb., a zda rozhodnutí O.ú. J.,
III. ÚS 76/95-28 pozemkového úřadu, ze dne 2. června 1994, č. j. PÚ/6899/92/Kra-202, je v souladu s citovaným právním předpisem, jsou pak součástí nezávislosti soudního rozhodování. S ohledem na tyto důvody nutno považovat návrh za zjevně neopodstatněný, a proto bylo, v souladu s § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., rozhodnuto tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 22. srpna 1995 JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj