Ústavní soud České republiky rozhodl dne 4. dubna 1995 ve věci ústavní stížnosti R.P., zastoupeného advokátem JUDr. V.D., proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 12. 1992, čj. 3 To 53/92-1058, takto
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :
Podle ustanovení § 146 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost nebo návrh podle § 72 odst. 1 za podmínek stanovených tímto zákonem podat i proti zásahům orgánů veřejné moci, k nimž došlo od 1. 1. 1993 do dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti. Podle odst. 2 citovaného ustanovení pro lhůtu k podání ústavní stížnosti nebo návrhu platí obdobně ustanoven § 72 odst. 2 s tím, že lhůta k jejich podání, která by jinak započala před dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, začíná teprve tímto dnem. V projednávané věci nabyl rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, který je napadán ústavní stížností, právní moci dne 10. 5. 1993. Jestliže tedy ústavní stížnost byla podána dne 24. 2. 1995, stalo se tak již po uplynutí lhůty 60 dnů uvedené v ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť tato počala běžet dnem 1. 7. 1993.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, jež byla podána po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem, bez ohledu na její obsah, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. dubna 1995
prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj