IV. ÚS 55/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 5. dubna 1995 ve věci ústavní stížnosti M.N., zastoupeného advokátem JUDr. P.M., proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 1994, čj. 32 T 179/94-25, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka Přerov, ze dne 29.11. 1994, čj. 1 To 41/94-49,
t a k t o
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, je v projednávané věci usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Přerov, ze dne 29. 11. 1994, čj. 1 To 41/94-49, jež nabylo právní
2 -
moci dne 10. 12. 1994. Jestliže tedy ústavní stížnost byla podána teprve 13. 3. 1995, stalo se tak již po uplynutí uvedené lhůty 60 dnů.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, jež byla podána po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem, bez ohledu na její obsah, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 5. dubna 1995
prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj