ČESKÁ REPUBLIKA IV. ÚS 98/95 USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti M.Z., zastoupeného advokátem JUDr. V.J., proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 14 C 414/92, ze dne 7. 10. 1994, a rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 13 Co 1213/94, ze dne 15. 2. 1995,
t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní soud obdržel dne 11. 5. 1995 ústavní stížnost navrhovatele, kterou se tento domáhá zrušení rozsudků Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 14 C 414/92, ze dne 7. 10. 1994, a Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 13 Co 1213/94, ze dne 15. 2. 1995. Tato ústavní stížnost byla odevzdána k doručení P.ú., jak bylo zjištěno Ústavním soudem z navrhovatelem předloženého podacího dokladu, dne 10. 5. 1995.
Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
2 - Ze spisu Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 14 C 414/92, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že ústavní stížností napadená rozhodnutí soudů obou stupňů nabyla právní moci dnem 10. 3. 1995. Tímto dnem tedy ve smyslu shora citovaného ustanovení počala navrhovateli běžet zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula dnem 9. 5. 1995. Jestliže tedy, jak plyne ze shora uvedeného zjištění, podal navrhovatel ústavní stížnost teprve dne 10. 5. 1995, stalo se tak po uplynutí lhůty zákonem stanovené pro její podání, a proto musela být ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 1995
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj