I. ÚS 168/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky Mgr. I.B., zastoupené advokátem JUDr. PhDr. O.Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 6 Co 702/96, ze dne 30. 4. 1996, za účasti vedlejších účastníků ing. M.B. a D.S., t a k t o :
Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelka svou ústavní stížností ze dne 21. 6. 1996 napadá rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 6 Co 702/96, ze dne 30. 4. 1996. V odůvodnění svého podání poukazuje na podstatu řízení před obecnými soudy, kde byla zamítnuta její žaloba na určení neplatnosti dohody o přenechání bytu do dočasného nájmu uzavřené mezi vedlejšími účastníky. Navrhovatelka vytýká zamítavému rozhodnutí soudu prvého stupně a potvrzujícímu odvolacímu rozhodnutí nesprávnou aplikaci ustanovení § 145 o. z. Za nesprávný považuje závěr, že v daném 1
I. ÚS 168/96
případě nešlo o věc, kde se vyžaduje souhlas obou manželů, nýbrž o běžnou věc, netýkající se přímo nemovitosti v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů B. Dále poukazuje navrhovatelka na ustanovení § 40 písm. a) o. z., tedy na institut relativní neplatnosti, který podle jejího názoru měl být v předmětné věci aplikován. V závěru ústavní stížnosti pak poukazuje na to, že ačkoliv se dovolávala přípustnosti dovolání, odvolací soud jejímu návrhu nevyhověl a dovolání nepřipustil.
Ze sdělení Okresního soudu v Písku ze dne 22. 7. 1996 Ústavní soud zjistil, že ve věci tamního soudu, sp. zn. 5 C 934/95, bylo podáno dovolání a spis byl již předložen dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
Podle § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný.
Podle § 75 odst. 1 zák. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V daném případě z textu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že navrhovatelka uplatnila v řízení před odvolacím soudem návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. Ze sdělení prvoinstančního soudu pak je zřejmé, že mimořádný opravný prostředek, dovolání, také podala. Bude věcí posouzení dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam. Teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpá navrhovatelka všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Do té doby však je nutno její ústavní stížnost považovat za nepřípustnou ve smyslu shora citovaných ustanovení 2
zákona č. 182/1993 Sb. Proto Ústavní soud mimo ústní jednání návrh stěžovatelky odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 11. září 1996 prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR