Ústavní soud České republiky
rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů M. Č. a spol. proti jinému zásahu Okresního soudu v Ústí nad Labem do ústavně zaručených základních práv a svobod, ve věci sp. zn. 15 C 246/93, t a k t o :
Ústavní soud České republiky u k l á d áOkresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby nepokračoval v průtazích vevěci, vedené u něj pod spisovou značkou 15 C 246/93, a abyneprodleně v této věci jednal.
O d ů v o d n ě n í :
I. Svojí ústavní stížností navrhovatelé napadají nečinnost Okresního soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 15 C 246/93. Dovozují, že svou nečinností porušuje Okresní soud v Ústí nad Labem právo navrhovatelů na projednání jejich žaloby bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Domáhají se proto vydání nálezu, jímž bude nařízeno Okresnímu soudu v Ústí nad Labem nařídit jednání ve věci navrhovatelů, vedené pod sp. zn. 15 C 246/93.
Svou podstatou se tedy jedná o ústavní stížnost podanou proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, jímž bylo porušeno ústavně zaručené základní právo.
V ústavní stížnosti tvrdí navrhovatelé, že byli nájemníky bytů v Ústí nad Labem - Předlicích do 24. 2. 1993. Majitelem předmětných bytů je městská část Ústí nad Labem 1 - město, zastoupená Obvodním úřadem v Ústí nad Labem 1. Dne 24. 2. 1993 vtrhla do bytů navrhovatelů Městská policie města Ústí nad Labem, která za asistence zaměstnanců bytového odboru Obvodního úřadu v Ústí nad Labem vyklidila předmětné byty tak, že věci a zařízení vynesla na ulici, a nájemce a členy jejich domácnosti přinutila byty opustit. Současně jim byly odebrány dekrety na byty. Nájemcům byly zakoupeny jízdenky na Slovensko, stejně jako nákladní prostor pro jejich bytové zařízení, a za asistence policie byli naloženi do vlaku, který je odvezl na Slovensko.
Obvodní úřad v Ústí nad Labem zdůvodnil své jednání tím, že navrhovatelé projevili přání byty vyklidit. Přitom bylo v rámci svémocného odsunu navrhovatelů uvažováno, že jim jako slovenským občanům na Slovensku měly být poskytnuty byty, což se nestalo. Obecní úřad v Ch.J. odmítl navrhovatele na území Slovenska přijmout s tím, že se pravděpodobně jedná o české občany. Navrhovatelé proto rozprodali svůj majetek a vrátili se zpět do Ústí nad Labem. Protože jim nebylo umožněno bydlení v jejich původních bytech, podali žalobu k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem na určení, že jsou nájemníky bytů v Ústí nad Labem- -Předlicích, a že žalovaný je povinen umožnit jim přístup do jejich bytů a vydat jim smlouvy o nájmu. Současně byl v žalobě podán návrh na předběžné opatření k umožnění přístupu a užívání bytů v třídenní lhůtě od vydání předběžného opatření. Žalovaným byl označen Obvodní úřad v Ústí nad Labem 1. Žaloba byla podána u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 21. 5. 1993.
V důsledku chybného zápisu byla samostatně zaevidována žaloba na určení, že nájemní vztah trvá, pod sp. zn. 15 C 246/93, a samostatně návrh na vydání předběžného opatření, pod sp. zn. 15 C 243/93. V obou případech však až do doby podání ústavní stížnosti neučinil Okresní soud v Ústí nad Labem žádné kroky. Dne 9. 1. 1996 pak rozhodl ve věci předběžného opatření, a to tak, že usnesením, sp. zn. 15 C 243/93, z 9. 1. 1996, řízení zastavil. Důvodem bylo nesplnění procesní podmínky řízení na straně žalovaného, a to způsobilosti být účastníkem řízení, neboť městská část Ústí nad Labem (Obvodní úřad v Ústí nad Labem 1) není ve smyslu zákona o obcích způsobilá být účastníkem řízení podle § 19 o. s. ř. V odvolacím řízení pak bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 10 Co 125/96, ze dne 28. 2. 1996.
Přes urgence ze strany právní zástupkyně navrhovatelů ve věci 15 C 246/93, tedy ve věci určovací žaloby, nebylo dosud jednáno.
Z přípisů Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 1996 a 26. 4. 1996 je zřejmé, že tento soud si je vědom průtahů v řízení. Konstatuje vadnost postupu při evidování věci do dvou spisů místo do spisu jediného. Současně uvádí, že dosud nebylo ve věci určovací žaloby nařízeno jednání, a že tedy prokazatelně průtahy vznikly. Zdůvodňuje situaci nedostatkem soudců a v důsledku toho nadměrným pracovním přetížením soudkyně, která věc vyřizuje. V závěru uvádí, že ve věci bude učiněna výzva k úhradě soudního poplatku a k odstranění vad podání z hlediska označení žalovaného. Vlastní rozhodnutí o ústavní stížnosti ponechává zcela na vlastním uvážení Ústavního soudu.
II. V daném případě bylo zcela nesporně prokázáno jednak samotným stanoviskem Okresního soudu v Ústí nad Labem, jednak obsahem připojeného spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 15 C 243/93, že skutečně tento soud jedná a rozhoduje o právech navrhovatelů v nepřiměřených časových dimenzích. Svou nečinností ve věci sp. zn. 15 C 246/93 pak zasahuje do Listinou garantovaného práva na soudní a jinou právní ochranu, konkrétně do čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle tohoto ustanovení má každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů, což v případě navrhovatelů nebylo respektováno.
V případě této ústavní stížnosti jde tudíž o prokázaný jiný zásah do ústavně garantovaného práva zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, proto Ústavní soud ČR rozhodl, jak výše uvedeno.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.
V Brně 5. listopadu 1996